Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 642/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2.7.2004, č.j. -24, rozhodnutí ředitele Policie ČR správy Jihomoravského kraje ze dne 12.9.2000, č.2206, rozhodnutí ředitele PČR Okresního ředitelství Břeclav ze dne 8.6.2000, č. 124/2000, za účasti Krajského soudu v Brně, Policie ČR správy Jihomoravského kraje a PČR Okresního ředitelství Břeclav jako účastníků řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29.9.2004, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Stěžovatel opírá svou ústavní stížnost o následující důvody: Rozhodnutím ředitele PČR Okresního ředitelství Břeclav ze dne 8.6.2000, č. 124/2000 byl podle , o služebním poměru příslušníků Policie ČR stěžovatel propuštěn ze služebního poměru s tím, že služební poměr končí dnem doručení tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 20.6.2000 odvolání. Rozhodnutím ředitele Policie ČR správy Jihomoravského kraje ze dne 12.9.2000, č.2206 bylo odvolání stěžovatele zamítnuto s tím, že napadené rozhodnutí se potvrzuje. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 2.7.2004, č.j. -24 zamítl.

Stěžovatel tvrdí, že výše uvedenými rozhodnutími byla porušena základní práva zakotvená v d - rovnost v právech, a v d - právo na spravedlivý proces a soudní ochranu. Tato práva dle stěžovatele garantují ve smyslu d právo na uplatnění státní moci v mezích zákona a na výklad práva soudy, který je v souladu s u, což v případě stěžovatele nebylo splněno. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti obsáhle předkládá své tvrzení, podle něhož se nedopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, a na základě kterého byl propuštěn ze služebního poměru.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Dle ust. , jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení cit. zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu y ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Dle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ust. , je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V právní věci stěžovatele za takový opravný prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ust. , je nutno považovat kasační stížnost, která je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví dle , . Z kopie napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, která byla stěžovatelem přiložena k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl o tom, že proti napadenému rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správu soudu, v souladu se zákonem Krajským soudem v Brně poučen.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.7.2004, č. j. -24, je Ústavní soud nucen konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatel nepodal kasační stížnost v souladu s poučením soudu.

Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti ( ), Ústavní soud ji proto soudcem zpravodajem podle písmeno e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnul, když neshledal důvod k postupu dle ust. cit. zák.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. 10. 2004

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj