Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 468/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. C. d., zastoupeného JUDr. Z. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, čj. - 30, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, čj. - 43, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, která byla vydána v řízení zahájeném na základě stěžovatelova návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne 27. 5. 1999 proti žalovanému J., s. d., o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 905,-- Kč za prodlení se zaplacením ceny zboží dodaného stěžovatelem žalovanému družstvu. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy se v uvedeném řízení dopustily porušení jeho ústavně chráněného základního práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 d (dále jen " ").

Proti platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně, jako soudem prvního stupně, dne 22. 6. 1999 pod sp. zn. , podalo žalované družstvo včas odpor. Poté Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 4. 2003, čj. - 30, které je předmětem této ústavní stížnosti, vyzval stěžovatele, podle , k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností pro jeho tvrzení v návrhu, blíže v tomto usnesení specifikovaných, a k doplnění označení důkazů, kterých se stěžovatel dovolává. Stěžovatel svůj návrh doplnil, ale současně podal proti uvedenému usnesení odvolání, přes výslovné poučení, že proti němu není odvolání přípustné. Vrchní soud v Olomouci odvolání stěžovatele odmítl pro jeho nepřípustnost usnesením ze dne 22. 6. 2004, čj. - 43.

Stěžovatel polemizuje s ustanovením , podle něhož odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil ( ). Soud, podle jeho tvrzení, nemůže odmítnout stěžovateli ochranu tehdy, pokud, v rozporu s obsahem podání, prohlásí toto podání za neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité. Proto měl být umožněn přezkum tohoto usnesení soudu prvního stupně soudem odvolacím. Postupem obou obecných soudů tak bylo, podle stěžovatele, porušeno jeho právo na soudní ochranu podle y. Stěžovatel dále upozornil na skutečnost, že odvolací soud výslovně neodkázal na ustanovení .

K výzvě Ústavního soudu o vyjádření podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), sdělil Vrchní soud v Olomouci, že usnesení soudu prvního stupně nemohlo zasáhnout do práva stěžovatele na soudní ochranu, tím méně pak mohlo do tohoto práva zasáhnout usnesení odvolacího soudu, který odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Opomenutím zmínit se o speciálním ustanovení (podle kterého proti usnesení vydanému podle není odvolání přípustné) nemohlo dojít k porušení žádného základního práva stěžovatele.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření sdělil, že jeho usnesení nemohlo přivodit žádnou vážnější újmu a nemůže mít vliv ani na rozhodnutí ve věci samé, jak tvrdí stěžovatel. Bylo-li by proti každému obdobnému usnesení připuštěno odvolání, jak dovozuje stěžovatel, trpělo by celé řízení "značnou strnulostí, která by v konečném důsledku měla negativní dopad právě na žalobce v tom, že by byla značně ztížena (z časového hlediska) jeho možnost domoci se formou soudní ochrany svých práv". Pouze tehdy, pokud by soud ukončil řízení z důvodu neprojednatelnosti pro vady žaloby, mohl by se stěžovatel odvolat. K tomu ovšem v dané věci nedošlo.

Ústavní stížnost není přípustná.

Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud podání, kterým se zahajuje řízení, usnesením odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Zatímco proti usnesení vydanému podle není odvolání přípustné (viz shora citovaný ), proti usnesení, kterým se odmítá podání na zahájení řízení, je odvolání přípustné.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (s odkazem na ). Podle téhož zákona soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný a nestanoví-li zákon (o Ústavním soudu) jinak.

Ústavní stížností napadené usnesení soudu prvního stupně není rozhodnutím, kterým by byla žalovaná věc pravomocně skončena. Jedná se o rozhodnutí toliko procesní povahy, které nemůže, samo o sobě, vyvolat pro stěžovatele negativní následky. Teprve v případě, pokud by stěžovatel usnesení nevyhověl a podání nedoplnil, případně je doplnil nedostatečně, mohl by být jeho návrh na zahájení řízení obecným soudem odmítnut usnesením, proti kterému je možnost podat řádný opravný prostředek, jak naznačeno shora. S ohledem na princip subsidiarity rozhodování Ústavního soudu, vyjádřený v ustanovení , řízení o ústavní stížnosti stěžovatele v této procesní fázi není na místě.

Na základě shora uvedených skutečností hodnotí Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný, což je důvod pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s téhož zákona.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2004

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu