Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 69/04

Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. D., zastoupeného Mgr. R. S., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozhodnutí soudu II. stupně, který usnesením ze dne 23. ledna 2003 sp. zn. zamítl jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. července 2002 č. j. -456, jímž byl uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců s výkonem trestu ve věznici s ostrahou, k peněžitému trestu a trest zákazu činnosti. Uvedl, že v odvolání namítl neúplnost a nedostatečnost skutkových zjištění, nesprávné hodnocení důkazů provedených, jakož i právní vadu ve výroku o náhradě škody, o které bylo pravomocně rozhodnuto již v civilním řízení. Přestože navrhl doplnění důkazů o výslech svědků a znalecký posudek, odvolací soud jeho návrhy neakceptoval, návrhům nevyhověl aniž by vysvětlil, proč je pominul a proč je pokládal za nerozhodné, stejně se pak nevypořádal s jeho námitkou, týkající se výroku o náhradě škody. Proto vyslovil přesvědčení, že Krajský soud v Ostravě stížností napadeným rozhodnutím porušil jeho práva, zakotvená v d a nedostál svým povinnostem dle y. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání a rozhodnutí Nejvyššího soudu o něm obdržel dne 6. ledna 2004.

Předseda Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 21. dubna 2004 uvedl, že důvody obsažené v ústavní stížnosti nepovažuje za opodstatněné, navrhl její odmítnutí, když poukázal na rozsah provedených důkazů, z nichž soudy mohly spolehlivě rozhodnout o vině i trestu stěžovatele.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů, účinných do 31. března 2004].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. , jakož i stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a důvodně shledal neopodstatněnost odvolání. V usnesení ze dne 23. ledna 2003 uvedl, proč považuje provedený rozsah dokazování za dostatečný, vyložil jak byly důkazy hodnoceny a jaké závěry, s nimiž se ztotožnil, byly z těchto správně učiněny, když na základě nich soud jednání obžalovaného kvalifikoval jako trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a uložil mu trest splňující zákonná hlediska, jakož i povinnost k náhradě škody. Lze dodat, že z obsahu výše označeného spisu nebylo zjištěno, že by stěžovatel předložil v odvolacím řízení důkaz o splnění finančních nároků v rozsudku jmenovaných subjektů, jímž byla v trestním řízení před soudem I. stupně jako poškozeným úhrada přiznána, či pravomocná rozhodnutí, vydaná v občanskoprávním řízení o nárocích jimi uplatněných.

Z výše uvedeného nebylo v postupu soudu shledáno nerespektování zásad, zakotvených v a 6 tr. řádu, a tedy porušení práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává. Proto byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003 sp. zn. (založeného na č. l. 552 spisu sp. zn. ) bylo konstatováno, že dovolání stěžovatele bylo dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, proti tomuto rozhodnutí, doručenému navrhovateli dne 6. ledna 2004, ústavní stížnost podána nebyla.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 27. října 2004