Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 599/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem, o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. D. S., zastoupeného Mgr. L. P., směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2002, č. j. -338, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníka řízení, a 1) nezletilé M. S., 2) nezletilé M. S., a 3) D. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 16. 10. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2002, č. j. -338, a tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle , 32 odst. 1 a 4, 36 odst. 1, a 38 odst. 1 a 2d.

Podle stěžovatele dochází k průtahům v řízení o jeho odvolání proti rozsudku, neboť o tomto odvolání nebylo více jak dva roky rozhodnuto. Jedná se přitom o projev nerovnosti mezi účastníky řízení, neboť o návrzích D. P. je soudem rozhodováno do několika měsíců. Uvádí, že ve věci namítal podjatost soudkyně JUDr. N. F., jakož i skutečnosti, mající vliv na péči matky o nezletilé. Nesouhlasí s tím, jak se soud v napadeném rozsudku s jeho návrhem a námitkami vypořádal. Podle něj je na místě zrušit napadený rozsudek i přesto, že je dosud nepravomocný, neboť oba soudy jsou nečinné.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Toliko v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu k ochraně práva poskytuje [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V daném případě byla ústavní stížnosti podána za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo skončeno, neboť odvolací soud v důsledku doposud pravomocně neustanoveného kolizního opatrovníka nerozhodoval. Usnesení o ustanovení kolizního opatrovníka ze dne 22. 1. 2003 bylo v důsledku odvolání stěžovatele zrušeno odvolacím soudem. Proti usnesení ze dne 20. 9. 2004, kterým byl opět ustanoven kolizní opatrovník, se stěžovatel odvolal. Odvolací soud proto dosud nemohl o odvolání stěžovatele rozhodnout.

Navíc pokud stěžovatel namítá, že dochází k průtahům v řízení o jeho odvolání proti rozsudku ze dne 21. 5. 2002, pak zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje. V této souvislosti podal stížnost na průtahy řízení jednak 22. 9. 2003 předsedovi Krajského soudu v Ostravě (která byla vyřízena dopisem ze dne 15. 10. 2003), a dále dne 27. 4. 2004 předsedkyni Okresního soudu ve Frýdku-Místku (která byla vyřízena dopisem ze dne 24. 5. 2004). Stěžovatel však netvrdí, a z jím předložených listin to ani nevyplývá, že by ve vztahu k projednání jeho odvolání proti rozsudku ze dne 21. 5. 2002 podával návrh ve smyslu

, o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel tvrdí, že tento prostředek použil pouze podáním ze dne 2. 9. 2004 ve vztahu k ustanovení kolizního opatrovníka. Ani z tohoto důvodu proto není ústavní stížnost přípustná.

Ústavní soud (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) proto konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně jeho práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně. Přitom důvody pro přípustnost ústavní stížnosti tak, jak je uvádí ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona, a jak je naznačuje stěžovatel, Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj