Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 229/03

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. L., zastoupeného JUDr. Z. M., proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2003, č.j. -267, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 9. 1999, č.j. -156, byla 1. žalovanému (M. Č., spol. s r.o.,- vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) ve výroku I. uložena povinnost uzavřít se stěžovatelem (žalobcem) smlouvu, na jejímž základě žalovaný vydá stěžovateli 1/4 domu s 1/4 stavební parcely o výměře 325 m2 a 1/4 zahrady o výměře 443 m2, vše zapsáno v katastrálním území Mladá Boleslav, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrh stěžovatele uzavřít smlouvu totožného obsahu ohledně zbývajících 3/4 předmětných nemovitostí byl výrokem II. zamítnut.

Rozhodnutím Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 13. 12. 2000, č.j. -218, byl rozsudek okresního soudu ve vztahu mezi stěžovatelem a 1. žalovaným zrušen a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud ve vztahu k 1/4 předmětných nemovitostí vyslovil právní názor, kterým zavázal okresní soud k dalšímu postupu, který má vést ke zjištění, zda-li stěžovatel splňuje podmínku právní kontinuity státního občanství ke dni účinnosti , o mimosoudních rehabilitacích (dále jen " "). V kladném případě je návrh stěžovatele důvodný. Ve vztahu ke zbývajícím 3/4 předmětného majetku se má okresní soud zabývat otázkou platnosti kupní smlouvy, kterou uzavřel otec stěžovatele dne 25. 5. 1988 a došlo-li tak k přechodu vlastnictví na Československý stát. Přičemž otázku platnosti je třeba posuzovat z hlediska , zda-li s ohledem na čl. V. kupní smlouvy bylo nabytí předmětného majetku schváleno příslušným orgánem, resp. udělena k tomuto podle citované vyhlášky výjimka. Pokud by po doplnění dokazování bylo zjištěno, že k udělení výjimky nedošlo, pak by na základě zmíněné kupní smlouvy vlastnické právo platně nepřešlo a stěžovatel by se tak v důsledku toho nemohl úspěšně domáhat uzavření dohody o vydání věci ve smyslu V opačném případě bude třeba řízení ještě doplnit o zjištění, jestli na straně otce stěžovatele byla skutečně v okamžiku uzavírání předmětné kupní smlouvy tíseň a jestli byla splněna i druhá podmínka , tj. uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek.

Dne 11. 9. 2001 proběhlo před okresním soudem jednání, během něhož právní zástupce stěžovatele navrhl přerušení řízení, "neboť žalobci (stěžovateli) nezbývá nic jiného než, aby podal určovací žalobu na vlastnictví ke sporným nemovitostem", s ohledem na kasační rozhodnutí krajského soudu. Právní zástupce žalovaného s tímto návrhem vyslovil souhlas (viz Protokol z jednání ze dne 11. 9. 2001 ve spise). Ze spisu také vyplývá, že soud usnesením (které nabylo právní moci ještě téhož dne, protože účastníci řízení se opravného prostředku vzdali a písemné vyhotovení nežádali) řízení přerušil.

Vzhledem k tomu, že řízení bylo podle (dále jen " ") přerušeno a návrh na jeho pokračování nebyl podán ve lhůtě jednoho roku, jak stanoví , tak okresnímu soudu nezbylo než svým usnesením ze dne 16. 9. 2002, č.j. -258, řízení zastavit.

Krajský soud pak k odvolání stěžovatele posledně uvedeného rozhodnutí svým usnesením ze dne 20. 1. 2003, č.j. -267, potvrdil, protože neshledal v postupu soudu prvního stupně žádné pochybení.

Stěžovatel napadl shora uvedené rozhodnutí krajského soudu ze dne 20. 1. 2003, č.j. -267, ústavní stížností, jíž namítá porušení práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a , ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), které spatřuje v tom, že soud nepostupoval podle ustanovení , přestože probíhalo řízení o určovací žalobě, v němž byla řešena otázka, která mohla mít význam pro rozhodnutí soudu ve věci stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci. Stěžovatel současně namítá, že nebyly splněny podmínky , protože všichni účastníci přerušení řízení shodně nenavrhli.

Krajský soud jako účastník řízení před Ústavním soudem ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

M. Č., spol. s r.o., využila svého práva se postavení vedlejšího účastníka vzdát.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, v rozhodném znění (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů počínaje dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud zjistí, že tato lhůta nebyla dodržena, ústavní stížnost pro opožděnost odmítne. Promeškání této kogentní lhůty Ústavní soud nemůže prominout.

V daném případě bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí (do něhož není dovolání přípustné) doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 6. 2. 2003 (viz dodejka ve spise). Posledním dnem k podání ústavní stížnosti tedy bylo pondělí 7. 4. 2003. Z obsahu spisu vyplývá (viz obálka na č.l. 4a), že ústavní stížnost byla podána na poštu dne 17. 4. 2003, tudíž zjevně po uplynutí lhůty.

Ústavní soud vždy, ještě před tím než přistoupí k rozhodnutí ve věci samé, zkoumá splnění procesních podmínek, kterou je mimo jiné i včasnost podání. Z právě uvedeného vyplývá, že Ústavnímu soudu nezbylo než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, tedy ústavní stížnost podle odmítnout pro opožděnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2004

JUDr. Michaela Židlická

soudce zpravodaj