Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 330/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky J. F., zastoupené JUDr. A. P. advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2004 sp. zn. a Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. října 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se cestou ústavní stížnosti domáhá zrušení výše označených rozhodnutí, tuto odůvodnila tím, že se rozsudky soudů cítí dotčena v právu, jež je zakotveno v d. Uvedla, že v řízení o určení neplatnosti závěti, sepsané M. H. dne 13. listopadu 1998 v její prospěch, si soudy učinily své závěry zejména z nepřesvědčivého důkazu - z posudku MUDr. P. V. znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jejíž hodnocení zdravotního stavu zůstavitelky v době pořízení závěti je subjektivní, velice sugestivní ve vztahu k předmětu sporu, přičemž jmenovaná pro své závěry nevyužila možnosti konzultovat věc s odbornými lékaři, kteří až do smrti zůstavitelku ošetřovali. Proto proti závěrům znalkyně stojí lékařské zprávy těchto lékařů, z nichž žádný nepotvrdil jakékoliv psychické či duševní poruchy nebo chorobu v době sepisu závěti, o čemž svědčí i lékařské zprávy, na základě kterých by měl být vypracován revizní znalecký posudek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků soudů obou stupňů zásah do práva, kterého se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a odst. 1, 5 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že Okresní soud v Nymburce, který svým výrokem určil neplatnost závěti M. H. ze dne 13. listopadu 1998, z provedených důkazů učinil pro své rozhodnutí správná skutková zjištění. Jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně, ten zajistil obsáhlé dokazování a jeho odůvodnění vyčerpávajícím způsobem objasňuje, jak byly důkazy hodnoceny. V tomto hodnocení nebyl zjištěn rozpor s ustanovením obč. soudního řádu a nebyla také zjištěna opodstatněnost tvrzení stěžovatelky, dle něhož do rozhodovací pravomoci soudu zasáhl zásadním způsobem znalecký posudek MUDr. V. .Soudy obou stupňů s poukazem na obsah přiléhavým způsobem vyložily, proč zůstavitelka nebyla v době sepisu závěti osobou způsobilou ji pořídit, přičemž tyto závěry opíraly nejen o důkazy týkající se zdravotního stavu zůstavitelky, ale také o zjištěné okolnosti, za nichž byla závěť pořízena, když právě její stav umožňoval snadnou manipulovatelnost a ovlivnitelnost. K předložené zprávě ředitele Ústřední vojenské nemocnice Praha ze dne 21. května 2004, odvolávající se na provedená vyšetření M. H. ve dnech 20.-23. listopadu 1998 a 14.-16. prosince 1998 je třeba dodat, že posudek znalkyně MUDr. Votýpkové vycházel mj. ze zdravotní dokumentace Ústřední vojenské nemocnice, na kterou se uvedené vyjádření jejího ředitele odvolává s tím, že v době vyšetření byla jmenovaná orientována místem, časem i osobou. Nutno konstatovat, že zůstavitelka prošla vyšetřeními i ve dnech 9. listopadu 1998 a 11. listopadu 1998 - s výsledky vyšetření se soud při hodnocení důkazů a v závěrech o skutkovém stavu vypořádal.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Ve věci podala stěžovatelka také dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2004 sp. zn. pro nepřípustnost odmítnuto, proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost však nesměřovala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2004