Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 280/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. D. B. zastoupené JUDr. J. H. advokátkou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, sp. zn. , a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. listopadu 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ) a co do formálních náležitostí, po odstranění vad návrhu na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se , napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003 ( -111) a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. listopadu 2002 ( -86) a tvrdila, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na účinnou soudní ochranu ( a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a d a y ČR). Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, zrušil.

Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. listopadu 2002 ( -86) byl zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení. K jejímu odvolání Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 29. srpna 2003

( -111) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka dovoláním, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. února 2004 ( -124) z důvodu jeho nepřípustnosti [ věty první a ].

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelčiných tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti odůvodnila zásah do svých základních práv tak, že v řízení před soudem I. stupně došlo k nesprávnému a neúplnému zjištění skutkových okolností, ze kterých dovodil tento soud nesprávné právní závěry. Odvolací soud tuto "chybnou interpretaci" převzal. Tvrdila - stručně shrnuto - že obecnými soudy učiněný právní závěr je v příkrém rozporu se skutečností i s provedeným dokazováním i s principy spravedlnosti.

V souvislosti s těmito tvrzeními stěžovatelky lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelkou navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o něm nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatelky; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatelky souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení (přípustnosti) obnovy řízení ( a násl. ), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení tvrzených ani jiných základních práv stěžovatelky nedošlo.

V odůvodnění napadených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jak jsou vpředu označena, bylo správně konstatováno, že nároky, které vyplývají ze zhoršení zdravotního stavu stěžovatelky a které měly být důvodem pro povolení obnovu řízení, může stěžovatelka uplatnit novou žalobou na odškodnění následků na zdraví podle § 420a a § 444 obč. zák.. Z odůvodnění uvedených rozhodnutí pak plyne, že tuto žalobu stěžovatelka podala. I z tohoto důvodu nemohlo dojít k zásahu do jejích základních práv a svobod.

Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [ ], a jako takový jej Ústavní soud odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2004