Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 244/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M.. zastoupeného Mgr. J. V. advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [ , , , odst. 6 ], brojí stěžovatel proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004 ( -59) a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a zásada rovnosti účastníků řízení ( d).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání 1. žalované - Společenství vlastníků jednotek domů čp. 1557 - 1565, Plamínkové 1557 - 1565, Praha 4 - změnil usnesení soudu I. stupně (Městského soudu ze dne 3. listopadu 2003, čj. -51) ve výroku o nákladech řízení tak, že stěžovatel (v právním postavení žalobce v řízení před obecným soudem) je povinen zaplatit uvedené žalované na nákladech řízení 6.425,- Kč. Dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že stěžovatel je povinen zaplatit uvedené žalované 825,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti s postupem Vrchního soudu v Praze a jeho odůvodněním nesouhlasí. Domnívá se - stručně shrnuto - že v jeho věci byly dány podmínky pro aplikaci a náklady řízení neměly být protistraně přiznány, k čemuž dospěl i soud I. stupně. Stěžovatel zdůraznil, že vzal svou žalobu zpět v důsledku nezaviněné důkazní nouze (žalovaná nepředložila originál dokladu o účasti vlastníků jednotek na shromáždění Společenství vlastníků jednotek) a soud I. stupně proto řízení zastavil s tím, že žalované společenství vlastníků s tím rovněž vyslovilo svůj souhlas. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Vrchního soudu v Praze, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stran aplikace se judikatura obecných soudů postavila na stanovisko, že důvodem, hodným zvláštního zřetele ve smyslu uvedeného ustanovení, jsou majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků sporu, okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoje účastníků v průběhu řízení apod. (k tomu srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 1997 - ). Ústavní soud, posuzujíc věc pod aspektem ústavnosti ( y ČR), zdůrazňuje, že je výlučně věcí obecných soudů, aby blíže vymezily podmínky užití , a aby s přihlédnutím k v zákoně stanoveným podmínkám o nich rozhodovaly, jak se v dané věci v mezích ustálené rozhodovací praxe obecných soudů stalo. Ústavní přezkum výroků (rozhodnutí) o nákladech řízení, s ohledem na povahu věci, může spadat do pravomoci Ústavního soudu jen zcela výjimečně.

Tvrzení stěžovatele stran věcné nesprávnosti jím napadeného rozhodnutí však tohoto druhu není, neboť - jak Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995) - přezkum věcné správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci se z pravomoci Ústavního soudu vymyká za podmínky, že obecný soud své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodní ( , ), jak se v dané věci stalo.

Z takto rozvedených důvodů k porušení tvrzeného práva na soudní ochranu a zásady rovnosti ( d) nedošlo; ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním

soudu).

V Brně dne 14. října 2004