Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 485/04

Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. C. d., právně zastoupeného JUDr. Z. A., advokátem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, č. j. -28, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2004, č. j. -42, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 8. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, č. j. -28, jakož i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2004, č. j. - 42, a to pro porušení d (dále jen "").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2004, č. j. - 42, bylo podle ust. (dále jen "o. s. ř") odmítnuto jako nepřípustné (ust. ) odvolání žalobce C. C. d., (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, č. j. -28, kterým soud prvního stupně podle ust. vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15ti dnů od doručení usnesení doplnil podání ze dne 25. 5. 1999 tak, že doplní vylíčení rozhodujících skutečností, které soud ve svém usnesení konkretizoval, a dále, že žalobce doplní označení důkazů, jichž se dovolává (ust. ).

V ústavní stížnosti stěžovatel po rekapitulaci dosavadního procesního vývoje v jeho věci poukazuje na to, že ust. je možno aplikovat pouze v těch případech, kdy podání účastníka objektivně naplňuje podmínky neúplnosti, nesrozumitelnosti nebo neurčitosti. Podle názoru stěžovatele soud nemůže odmítnout žalobci poskytnout soudní ochranu tím, že v rozporu s obsahem podání účastníka prohlásí toto za neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité. Tomuto závěru, uvádí stěžovatel, nasvědčuje i dikce ust. věty první Proto je stěžovatel toho názoru, že bylo povinností odvolacího soudu se zabývat otázkou, zda podání stěžovatele, k jehož doplnění byl usnesením prvoinstančního soudu vyzván, vykazuje neúplnost, nesrozumitelnost nebo neurčitost v rozsahu, zakládajícím důvodnost postupu soudu prvního stupně podle ust. Pokud nebyly naplněny podmínky stanovené v ust. pro vydání odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně, není podle stěžovatele ani aplikace ust. či ust. odvolacím soudem na místě. Z uvedeného stěžovatel dovozuje, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v y.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud připomíná, jak ostatně ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (viz např. nález Ústavního soudu ve věci vedené pod

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 78, str. 243).

Usnesení, jímž je účastník řízení vyzýván k doplnění své žaloby podle ust. , je rozhodnutím nemeritorní povahy, proti němuž není odvolání přípustné [ust. ]. Pokud se tedy v daném případě odvolací soud odmítl odvoláním stěžovatele věcně zabývat, nelze jeho rozhodnutí vytýkat protiústavnost. Ústavní soud je toho názoru, že usnesení, jímž je účastník řízení vyzýván k doplnění či opravě žaloby ve smyslu ust. , je rozhodnutím, které zůstává v podstatě bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé, a že teprve rozhodnutí, jímž by byla žaloba ve smyslu ust. odmítnuta, by mohlo být na újmu práv stěžovatele. Proti takovému rozhodnutí je však již opravný prostředek přípustný, a právě v takto vyvolaném odvolacím řízení odvolací soud zkoumá, zda podání účastníka lze skutečně hodnotit jako podání neúplné, nesrozumitelné či neurčité, a zda tedy postup soudu prvního stupně podle ust. byl či nebyl na místě. Ústavní soud tak uzavírá, že napadenými rozhodnutími soudů k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu nedošlo, protože tato rozhodnutí nebyla způsobilá přivodit nezvratitelnou újmu na právech stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu