Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 349/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma ve věci návrhu H. H., s. r. o. zastoupené JUDr. T. P., na zrušení rozhodnutí o stanovení výše náhrad z Fondu pojištění vkladů a o návrhu na zrušení části , o bankách, ve znění pozdějších předpisů,

takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2004 zrušení blíže nespecifikovaného rozhodnutí Fondu pojištění vkladů, týkajícího se stanovení výše náhrady za pohledávku z vkladu stěžovatelky u U. b., a. s. v likvidaci, v konkursu, dále navrhuje prohlásit, že výplata náhrad ve výši stanovené ve smyslu , o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a rovněž se domáhá zrušení ustanovení .

Poté, kdy bylo Českou národní bankou U. b., a. s. odňato pravomocně povolení působit jako banka a rovněž byla Českou národní bankou Fondu pojištění vkladů oznámena neschopnost U. b., a. s. dostát svým závazkům, došlo k výplatě náhrad z Fondu pojištění vkladů v maximální výši 25.000 EUR pro jednu oprávněnou osobu. Podle názoru stěžovatelky je tato situace v rozporu s ustanovením , 3 a 11 odst. 1d (dále jen ""), neboť doposud byly náhrady vkladů provedeny buď v plné výši, nebo ve výši maximálně čtyř miliónů korun, a to již za účinnosti stávající právní úpravy pojištění vkladů (stalo se tak na základě ustanovení čl. II bodu 5. a čl. II ). Vzhledem k tomu, že v případě majitelů účtů U. b., a. s. byla striktně dodržena zákonná maximální hranice náhrady ve výši 25.000 EUR, tj. v případě stěžovatelky 793.375,-- Kč, došlo tím k neodůvodněnému diskriminačnímu znevýhodnění a zásahu do jejího ústavně garantovaného práva vlastnit majetek, přičemž za bezprostřední zásah do svých práv považuje okamžik, kdy jí Fond pojištění vkladů v souladu se zákonem, avšak v příkrém rozporu se zmíněnými ústavními principy, vyplatil náhradu pouze v omezené výši.

Ústavní soud, dříve než přistoupí k meritornímu projednání návrhu, zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení před Ústavním soudem. Při tomto přezkumu dospěl k závěru, že byl podán návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Stěžovatelé, jako klienti U. b., a. s., obdrželi z Fondu pojištění vkladů náhradu toliko za pojištěné vklady, a to v souladu se . Náhrada jim byla poskytnuta na základě písemného vypořádání vkladu provedeného Fondem pojištění vkladů. Toto vypořádání nemá povahu rozhodnutí orgánu veřejné moci. Fond pojištění vkladů má postavení právnické osoby a zapisuje se do obchodního rejstříku. Jeho funkce spočívá zejména v zajištění náhrad majitelům pojištěných vkladů v souladu se striktně danými zákonnými kritérii, nejedná ve smyslu zákona vrchnostensky, poněvadž nerozhoduje o náhradách individuálními právními akty. Vzhledem k tomu, že Fond pojištění vkladů, byť státem zřizovaný, nemá povahu orgánu veřejné moci, nejedná se o subjekt pasivně legitimovaný v řízení o ústavní stížnosti. V posuzovaném případě nebyla splněna základní podmínka kladená na návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, tj. že návrh směřuje proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci [ písm. d)y, resp. ].

Pokud stěžovatelka ve svém podání uvádí, že účastníky řízení jsou rovněž Česká národní banka a Ministerstvo financí - ač tomu obsah petitu ústavní stížnosti neodpovídá ( druhá věta ) - konstatuje Ústavní soud následující. Z obsahu ústavní stížnosti neplyne, jakým způsobem mělo Ministerstvo financí zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky. V samotném návrhu je o tomto orgánu veřejné moci jediná zmínka v souvislosti s dohodou o stanovení data zahájení výplaty náhrad za vklady u U. b., a. s. na den 17. 5. 2003, jež byla učiněna mezi Českou národní bankou, Ministerstvem financí a Fondem pojištění vkladů. V případě České národní banky je v návrhu uvedena celá řada aktů tohoto orgánu: rozhodování o odnětí povolení působit jako banka ve vztahu k U. b., a. s., oznámení Fondu pojištění vkladů o nemožnosti U. b., a. s. dostát závazkům vůči oprávněným osobám, dohoda o stanovení data zahájení výplaty náhrad za vklady u U. b., a. s. na den 17. 5. 2003, učiněná mezi Českou národní bankou, Ministerstvem financí a Fondem pojištění vkladů, rozhodnutí České národní banky o vyplacení náhrad za vklady z prostředků České národní banky, či poskytnutí bezúročného úvěru Fondu pojištění vkladů Českou národní bankou. Ústavní soud na prvním místě konstatuje, že postrádá konkrétní argumentaci stěžovatelky, jež by se týkala způsobilosti uvedených jednání České národní banky zasáhnout subjektivně do jejích ústavně garantovaných práv. Podstata tvrzení obsažených v návrhu spočívá toliko v obecném konstatování, že se jedná o diskriminující jednání, pokud doposud byly vypláceny náhrady za vklady ve výši nejméně čtyři miliony korun a v případě U. b. tomu tak nebylo. I za situace, kdyby Ústavní soud akceptoval stěžovatelkou dovozovanou způsobilost popsaných jednání České národní banky ke tvrzenému zásahu do jejích ústavně zaručených práv, byl by nucen konstatovat, že od jednání České národní banky popsaných v návrhu na zahájení řízení uplynula doba delší jednoho roku. Proto i za situace, kdy by bylo lze charakterizovat stěžovatelkou podaný návrh jako ústavní stížnost, jež svým významem podstatně převyšuje její vlastní zájmy, byl by takový návrh nepřípustný ( odst 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen ""] a Ústavní soud by byl nucen jej odmítnout [ ].

I přes předchozí závěry považuje Ústavní soud za důležité se z pohledu ústavněprávního vyjádřit i k věcné stránce problému. Jestliže pohledávky věřitelů z vkladů u banky nebyly v plné výši uhrazeny Fondem pojištění vkladů, je na věřitelích, aby využili všechny dostupné právní instrumenty k realizaci svých majetkových práv, za daného skutkového stavu věci přihlášením pohledávky do konkursu. Z hlediska právního nenahrazená část pohledávky stále existuje v nikterak omezené výši a nedochází tak k upření práva vlastnit majetek podle y. Tento závěr nelze směšovat s faktem, že míra uspokojení pohledávky v konkursním řízení se může pohybovat v řádech jednotek či desítek procent. Právě právo jako společenská kategorie, která je nadána obecnou závazností, v podmínkách právního státu zakládá legitimní očekávání. Legitimní očekávání náhrady za vklad z titulu pojištění pohledávek z vkladů proto odpovídá maximální hranici stanovené zákonem, tedy ustanovením ; ta byla ostatně určena provedením sekundárního pramene komunitárního práva jednotně pro všechny členské, resp. přidružené státy Evropské unie bez ohledu na ekonomická měřítka v jednotlivých zemích. Tato zákonná hranice by měla být korektivem ekonomického jednání (potenciálních) majitelů účtů, jež by mělo odpovídat míře rizika, které je spojeno s objemem finančních prostředků vložených na účtu u jedné banky. Jestliže se domáhá stěžovatelka vyšší náhrady z titulu pojištění pohledávky z vkladů, je její očekávání nelegitimní, poněvadž po státu může s úspěchem požadovat pouze splnění zákonem deklarované a garantované hranice náhrady. Počítá-li majitel účtu s jinou než zákonem stanovenou mírou náhrady, jedná se o pouhou ekonomickou spekulaci. Za dané situace proto nelze spatřovat nastalém stavu diskriminaci či nerovnost v přístupu k základním právům a svobodám ve smyslu a 3 odst. 1y.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud konstatuje, že návrh v části, v níž směřuje proti Fondu pojištění vkladů, je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, postihuje jej tedy důvod odmítnutí podle . Za této procesní situace není stěžovatelka oprávněna navrhovat zrušení zákona nebo jeho části ve smyslu ve spojení s . Proto Ústavní soud návrh v senátu mimo ústní jednání odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu