Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele I. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, PS8/3A1, zastoupeného JUDr. Ing. J. N., advokátkou, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově, ze dne 16. září 2003, č. j. -103, za účasti Okresního soudu ve Vyškově jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podáním došlým Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2004, které nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, brojil proti postupu Okresního soudu ve Vyškově při rozhodování v jeho trestní věci. Po výzvě Ústavního soudu stěžovatel, nyní již právně zastoupen, podání doplnil tak, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ve stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v d (dále jen ""). Toto právo mělo být porušeno postupem Okresního soudu ve Vyškově, proti jehož usnesení ze dne 16. září 2003, č. j. -103, ústavní stížnost směřovala. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný v délce trvání deseti měsíců. Podle názoru stěžovatele porušil Okresní soud ve Vyškově právo na spravedlivý proces tím, že ho nedostatečně poučil o tom, že proti ústavní stížností napadenému usnesení je možno podat stížnost podle ustanovení § 141 a násl. trestního řádu (dále jen "tr. ř."). Na základě poučení se pak stěžovatel mylně domníval, že lhůta k podání stížnosti počíná běžet až dnem doručení usnesení a nikoli již dnem oznámení usnesení. V důsledku toho zmeškal lhůtu a byl tak zkrácen na svých právech, protože opravný prostředek byl Krajským soudem v Brně odmítnut jako opožděně podaný.

Předsedkyně senátu Okresního soudu ve Vyškově ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že jednoznačně vylučuje tvrzení stěžovatele o nesprávném či nedostatečném poučení o podání opravného prostředku. Zdůraznila, že v obdobných případech výslovně upozorňuje na to, že stížnost je přípustná do tří dnů ode dne vyhlášení (doslova uvádí "do 3 dnů od dneška", rozuměno ode dne oznámení). Dále uvedla, že v daném případě nebyl průběh řízení zdokumentován záznamovým zařízením, avšak tvrzené skutečnosti by mohly potvrdit osoby přítomné při veřejném zasedání.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu ve Vyškově, a sice z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. září 2003 (č. l. 102) bylo zjištěno, že po vyhlášení usnesení a odůvodnění byl stěžovatel poučen o opravných prostředcích. Po poučení o opravném prostředku do protokolu výslovně uvedl, že se k němu nevyjadřuje. Ačkoliv v protokolu není uvedeno přesné znění poučení, písemné vyhotovení usnesení obsahovalo poučení, kde byla formulace, že "lze proti němu podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově".

Ústavní soud z takto zjištěného stavu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Poučovací povinnost soudu ve vztahu k obviněnému sice tvoří jednu ze základních zásad trestního řízení a je zdůrazněna v ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., nicméně do poučovací povinnosti nepatří podrobný návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl, vzhledem k okolnostem konkrétního případu, zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). Pokud měl stěžovatel pochybnosti o poučení, resp. pokud poučení nerozuměl nebo mu nebylo zcela jasné, měl vznést před skončením veřejného zasedání dotaz na předsedkyni senátu, aby ho srozumitelně poučila o opravných prostředcích. Jestliže se obviněný ke sdělenému poučení nevyjádřil resp. nevznesl upřesňující dotaz, nemohl mít soud pochybnosti o tom, zda obviněný poučení porozuměl. Ústavní soud poukazuje rovněž na jednu ze zásad, které charakterizují právo - a sice zásadu vigilantibus iura, čili bdělým náležejí práva.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. října 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu