Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 120/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Z. L. k., zastoupené hejtmanem RNDr. P. P., právně zastoupené JUDr. P. U., advokátem, proti zásahu státu - Ministerstva vnitra ČR, Ministerstva financí ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, spočívajícím v předání zadlužených zdravotnických zařízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 26. února 2003 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), doručena ústavní stížnost, kterou byl napaden postup orgánů veřejné moci vůči územnímu celku samosprávy - Libereckému kraji.

Dne 1. ledna 2003, na základě , o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně , o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění , a , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, přešly příspěvkové organizace státu na kraj. Jednalo se o Nemocnici Liberec, se sídlem Liberec, Husova 10, Nemocnici s poliklinikou Česká Lípa, se sídlem Česká Lípa, Purkyňova 1849, a Okresní ústav sociálních služeb Liberec, se sídlem Liberec, Tanvaldská 269, a Okresní ústav sociálních služeb Jablonec nad Nisou se sídlem Jablonec nad Nisou, Lesní 27a. Stát ke dni přechodu příspěvkových organizací na kraj nezajistil, aby výše pohledávek byla shodná s výší jejich závazků. Příslušné okresní úřady, které do dne přechodu vykonávaly jménem státu zřizovatelské funkce, byly o stavu převáděných příspěvkových organizací prokazatelně informovány a byly žádány, aby situaci řešily. Spolu s přechodem příspěvkových organizací přešly na kraj i některé povinnosti státu. Přechod, dle citovaného , je jednostranný úkon, kdy projev vůle nabyvatele nebyl vyžadován, ani s ním nebylo v zákoně počítáno. Stát tedy převedl na územní samosprávný celek své, zákonem garantované povinnosti, aniž by dal Libereckému kraji prostor k jednání o řešení závazku státu na něj jednostranně převáděných. Stát však převedl na kraj i závazky ve značné výši, bez odpovídajícího příspěvku na jejich úhradu.

Liberecký kraj, respektive zastupitelstvo Libereckého kraje v uvedeném postupu shledalo zásah do práva na samosprávu, zaručeného mu v a 100y ČR, neboť bylo nuceno prostředky rozpočtu kraje použít, v rozporu se , o krajích, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv dle potřeb kraje a jeho občanů, ale k úhradě finančních závazků státu, jejichž vznik nemohlo žádným způsobem ovlivnit. Rovněž postupem státu v uvedeném případě mělo dojít k zásahu do práva na vlastnictví majetku, zaručeného v d (dále jen ""). Rovněž mělo dojít k porušení práva dle y, podle kterého mohou být povinnosti ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, přičemž omezení základních práv nesmí být zneužito k jiným účelům, než pro která byla stanovena.

S ohledem na uvedené okolnosti se proto navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal příslušným státním orgánům pokračovat v porušování ústavním pořádkem zaručeného práva na samosprávu Libereckého kraje, a přikázal jim, aby obnovily stav před porušením tohoto práva. Domáhal se rovněž, aby příslušné státní orgány, tj. Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo financí ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, učinily do 60 dnů od rozhodnutí Ústavního soudu opatření, kterými by došlo k vyrovnání všech závazků v ústavní stížnosti uvedených příspěvkových organizací.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k věci vyjádřili účastníci řízení. Ministerstvo vnitra ČR prostřednictvím pověřené zástupkyně, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo financí ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, prostřednictvím příslušného ministra.

Ministerstva odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. července 2003, sp. zn. (publikován pod č. 211/2003 Sb.), který se touto problematikou zabýval, a rozhodl jen o zrušení ustanovení a 6

Ministr práce a sociálních věcí navíc současně konstatoval, že stát poskytl nástroje k udržení finanční stability, což blíže specifikoval ministr financí.

Ministerstva vnitra, zdravotnictví a financí dále poukázala na aktivní legitimaci stěžovatele k podání správní žaloby dle ustanovení , o . Zástupkyně ministra vnitra ČR pak ještě odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2003,

sp. zn.

, kterým byla obdobná ústavní stížnost Plzeňského kraje odmítnuta jako nepřípustná s ohledem na , o .

Ústavní soud po seznámení s předloženými podklady dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

Dle lit. c) a až , o , s účinností ode dne 1. ledna 2003, rozhodují ve správním soudnictví soudy o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, kdy právo aktivní legitimace pro podání žaloby je ( ) zakotveno i pro právnické osoby.

Dle ustanovení zákona, je nepřípustná ústavní stížnost, jestliže nebyly vyčerpány veškeré procesní prostředky, které k ochraně práv přiznává, není-li dán důvod pro výjimku z uvedené zásady ( zákona). Ústavní soud, dle ustanovení lit. e) zákona, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne ústavní stížnost, je-li podaný návrh nepřípustný a nestanoví-li tento jinak.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu