Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 507/04

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky J. Ž. zastoupené JUDr. P. J., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím, kterým bylo sníženo výživné pro nezletilé děti, a tak změněn rozsudek soudu I. stupně, cítí dotčena v právu zakotveném v a v d. Uvedla, že Krajský soud v Ostravě při snížení výživného nepřihlédl ke zvýšeným potřebám dětí, k tomu, že sama je nezaměstnaná, pro své rozhodnutí neprovedl potřebné důkazy.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud II. stupně přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Šumperku, jímž byl zamítnut návrh otce na snížení výživného a po doplnění a zhodnocení důkazů jej opodstatněně změnil tak, že výživné pro nezl. V., nar. 31. 7. 1989, snížil z částky 2.300,- Kč na částku 1.600,- Kč měsíčně a pro nezl. V. nar. 2. 6. 1992, z částky 2.000,- Kč na 1.400,- Kč měsíčně s účinností od 1. října 2002, když bylo prokázáno, že na straně otce došlo od 1. října 2002 k podstatné změně poměrů - ke snížení jeho příjmů o částku 7.700,- Kč měsíčně za dobu od 1. října 2002 do 31. prosince 2002 a o částku 8.400,- Kč v roce 2003. Proto i po nezbytném přihlédnutí k tomu, že od předcházejícího rozhodnutí o výživném ze dne 13. června 2001 se potřeby dětí zvýšily, byl dán důvod pro snížení výživného tak, jak je shora uvedeno. Lze pouze dodat, že z obsahu výše citovaného spisu a rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že na výživu každého nezletilého je od roku 2002 poskytována sociální podpora ve výši 714,- Kč měsíčně, v roce 2000 až 2001 tato podpora činila u nezl. V. měsíčně 676,- Kč, u nezletilé V. pak 570,- Kč měsíčně (§ 85, § 96 odst. 1 a § 99 zákona o rodině). Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává čl. 11 a zejména čl. 11 odst. 5, je třeba konstatovat, že jde o ustanovení týkající se vlastnických práv a dle odst. 5 pak ustanovení, podle kterého daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. V návrhu, jakož i v napadeném rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, nebylo možno shledat, čím by k zásahu do vlastnického práva, zejména do citovaného práva týkajícího se daní a poplatků, mohlo dojít, stěžovatelka ani sama v ústavní stížnosti nic bližšího k důvodům a tvrzenému zásahu neuvedla.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2004