Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 495/04

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele M. O. zastoupeného JUDr. D. T. advokátkou o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2004 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 30. března 2004 č. j. -68, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala formální předpoklady stanovené zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání směřující proti tamtéž označenému rozsudku Okresního soudu v Blansku. Tímto byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Předmětnými rozhodnutími se cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, když mělo dojít k porušení práva zakotveného v d (dále jen "").

Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a v této souvislosti na podporu své ústavněprávní argumentace tvrdil, že svědkyni S. M. v jeho trestní věci slyšené nebylo umožněno v rozporu s ustanovením § 100 odst. 2 tr. řádu odepřít výpověď, byť se jednalo ve vztahu k němu o osobu blízkou. Přitom právě tato výpověď, při níž mělo dojít i k porušení směrnice uvedené v § 102 odst. 2 (dle obsahu námitek správně § 102 odst. 1) tr. řádu, byla vzata za stěžejní důkaz vedoucí k rozhodnutí o vině stěžovatele. Na základě takto tvrzených pochybení, v nichž spatřuje v konečném důsledku relevantní dotčení svých ústavních práv, domáhal se stěžovatel, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou.

Obecné soudy, vycházeje ze své ústavně přikázané povinnosti (, , y ČR), zabývaly se podanou obžalobou a posléze v intencích svého nezávislého rozhodování (y ČR), které Ústavnímu soudu, jenž není další odvolací instancí, nepřísluší bez dalšího přezkoumávat (y ČR), dospěly k závěrům, jež našly výrazu ve výrocích jejich rozhodnutí. Soud prvého stupně adekvátním způsobem odůvodnil své úvahy vedoucí jej k jeho skutkovému i právnímu náhledu na věc ( tr. řádu), přičemž odvolací soud se s námitkami stěžovatele, a to i uplatněnými následně v ústavní stížnosti, v odůvodnění svého usnesení rovněž racionálně logickým způsobem vypořádal ( tr. řádu). Podrobně vyložil, proč svědkyně S. M. nespadá do okruhu osob uvedených v tr. řádu, v daném případě kategorie osob "v poměru rodinném nebo obdobném". Stejně tak přesvědčivě odůvodnil, proč nelze podřadit předmětný výslech pod dikci tr. řádu, tj. pod výslech osoby mladší než 15 let "o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj", a tudíž nebylo nutno k výslechu přibrat pedagoga nebo jinou osobu mající zkušenosti s výchovou mládeže. Na obsah odůvodnění v tomto ohledu zcela dostatečného usnesení odvolacího soudu postačí pro stručnost odkázat a rovněž zdůraznit, že stěžovatelem zmiňovaný nález ve věci

sp. zn.

se na jeho případ nevztahuje, neboť se týkal zásady zákazu donucování k sebeobvinění. Stěžovatel přitom namítal, že neměl být vyslýchán v jeho trestní věci svědek, který je vůči němu "osobou blízkou", resp. (vyjádřeno slovy zákona) osobou v poměru obdobném rodinnému.

Proto Ústavní soud rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2004