Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 429/04

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. P. zastoupeného JUDr. L. Z. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2003 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. února 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů porušily práva, jež jsou zakotvena v , , , v a 3 d, v a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i v y. Uvedl, že nebyly provedeny důkazy, které navrhl, soudy se s těmi, jež provedeny byly, při jejich hodnocení řádně nevypořádaly a tak nesplnily povinnost objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dále uvedl, že nerespektování zásad dokazování vedlo i k nerespektování zásady presumpce neviny i k omezení zásady práva na obhajobu, když k neprovedeným důkazům, které navrhoval, mu nebyla dána možnost se vyjádřit.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 20 měsíců a k zaplacení částky 100.000,- Kč s přísl. poškozené M. B. a po doplnění dokazování jejím výslechem opodstatněně shledal, že soud I. stupně ve svém rozhodnutí ve věci obžalovaného stěžovatele nepochybil. V odůvodnění usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil, ze kterých důkazů a jejich hodnocení dospěl soud I. stupně k rozhodnutí, že obžalovaný se trestného činu zpronevěry dopustil a na základě jakých zjištění a právních ustanovení mu byl uložen trest a povinnost k náhradě škody. Poněvadž v postupu soudů nebylo shledáno porušení zásad obsažených v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, na odůvodnění rozhodnutí lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Lze dodat, že stěžovatel proti rozhodnutí soudu II. stupně podal dovolání [s důvody dle a písm. l) tr. řádu], které bylo Nejvyšším soudem dne 4. března 2004 usnesením sp. zn. odmítnuto, proti usnesení jmenovaného soudu ústavní stížnost nesměřovala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2004