Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 543/04

Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky A. Š., zastoupené JUDr. B. P., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004 sp. zn. a Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, vyslovila přesvědčení, že označené soudy svým rozhodnutím porušily právo, jež je jí zaručeno a d. Uvedla, že uplatnila nárok na vydání nemovitostí, které na základě rozsudku vyneseného bývalým Státním soudem v Brně ve věci 2 Ts II. 31/51 a 1 Ts II. 88/51 přešly na stát, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 1990 sp. zn. 1 Rt 328/90 a ze dne 12. prosince 1990 sp. zn. 2 Rt 336/90 byla ona i její manžel rehabilitováni. Poukázala proto na okolnosti, za nichž byly nemovitosti oběma spoluvlastníkům odejmuty i za nichž je koupili od státu žalovaní, na provedené důkazy a jejich hodnocení, když právě postupem odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu se cítí dotčena v právu na spravedlivý proces a soudní ochranu. V řízení o dovolání, dle jejího názoru, Nejvyšší soud porušil d, když ve věci dovolání proti rozsudku soudu II. stupně ze dne 6. května 2003 jednal a rozhodl senát v jiném složení, než senát v dovolacím řízení předcházejícím, jehož právní názory se v mnoha směrech od názorů obsažených v rozhodnutí ze dne 29. června 2004 liší.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek soudu II. stupně, jímž bylo změněno rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži ze dne 3. listopadu 2000 č. j. -247 a dovolání důvodně zamítl, když zjistil, že odvolací soud po doplnění dokazování a zhodnocení všech provedených důkazů opodstatněně shledal, že žalovaní, označení žalobkyní jako osoby povinné k vydání nemovitostí dle , tyto nenabyli v rozporu s právními předpisy platnými v době uzavření kupní smlouvy ohledně nich, touto nebyli ani protiprávně zvýhodněni, a proto rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že návrh žalobkyně na uzavření dohody o vydání předmětných označených nemovitostí zamítl. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku, s poukazem na skutkové závěry učiněné odvolacím soudem a na obsah a zákona o mimosoudních rehabilitacích, vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč při hodnocení jevících se rozdílů mezi cenou, za kterou byla nemovitost prodána, a cenou vyčíslenou v průběhu řízení odhadci ve znaleckých posudcích nelze prodejní cenu považovat za stanovenou v rozporu s tehdy platnými předpisy, a ze zjištěných okolností, za kterých byl převod na žalované uskutečněn, pak ani konstatovat jejich protiprávní zvýhodnění. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, jakož i Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2003 č. j. -334 lze v dalším odkázat.

Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává d s tím, že její právo na zákonného soudce bylo porušeno, když dovolací soud v její věci rozhodoval opakovaně, avšak v senátě rozdílného složení a rozdílných právních názorů, nutno konstatovat, že neuvedla žádnou skutečnost svědčící o nedůvodné změně v obsazení senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu od roku 2000 do roku 2003, způsobilé tak zásahu do práva zakotveného v d. Lze dodat, že z obsahu rozsudku dovolacího soudu č. j. -196 vyplývá, že Nejvyšší soud dne 14. března 2000 zrušil rozsudek soudu odvolacího ze dne 27. října 1998, kterým byla žaloba zamítnuta, stejně tak i rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo této dne 13. dubna 1993 vyhověno, přičemž odvolacímu soudu byl vytknut nesprávný a nedůsledný postup řízení při zjišťování skutkového stavu, jestliže se od skutkových zjištění soudu I. stupně odchýlil, aniž některé z důkazů opakoval.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2004