Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 561/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. H., zastoupeného Mgr. A. O., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem ze dne 19. 8. 2002, podaným k poštovní přepravě dne 19. 8. 2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Tvrdí, že uvedené rozhodnutí je v rozporu s , a y ČR, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 4. 2000, čj. -111, byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit nemovitost ve výroku specifikovanou a předat ji žalobci, obchodní společnosti Z., spol. s.r.o., do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Soud dále stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. , odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2000, jako opožděně podané. Stěžovatel napadl uvedené rozhodnutí projednávanou ústavní stížností.

Z ústavní stížnosti i z vyjádření Okresního soudu ve Znojmě vyplynulo, že stěžovatel podal současně s ústavní stížností i žalobu pro zmatečnost. Následně bylo telefonicky u Krajského soudu v Brně zjištěno, že usnesením ze dne 17. 2. 2003, čj. -62, byla zamítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost. Stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu podal odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj -84, rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2003, čj. -62, změnil tak, že žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2002, čj. -127, zrušil a rozhodl o nákladech řízení.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3y a v článku 2 odst. 2d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení . Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d)y, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článkuy je tedy jen rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné". Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2002, čj. , a navrhuje jeho zrušení. Toto rozhodnutí však bylo v průběhu řízení před Ústavním soudem, v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelem, zrušeno Vrchním soudem v Olomouci. Po jeho zrušení tu v současné době není tedy žádné "pravomocné" a "konečné" rozhodnutí, které by byl Ústavní soud oprávněn přezkoumávat. Ústavní soud nemá prostor pro realizaci svých kasačních pravomocí, a není tak ani příslušný k projednání předmětného návrhu. Věc byla vrácena soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí. Dle sdělení soudu řízení stále probíhá a není pravomocně skončeno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 29. září. 2004

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.

soudce zpravodaj