Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 740/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky O.N., zastoupené JUDr. L. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. , a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. . Stěžovatelka zároveň upozornila, že proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů podává současně dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Ústavní soud tedy, v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti, vyčkal v dané věci rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Dne 25. 8. 2004 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , kterým byly rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. , a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. rozhodnutí napadená ústavní stížností - zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedenou skutečnost Ústavní soud ověřil rovněž z následně zaslaného spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1.

Za uvedené situace je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní stížnost je fyzická a právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Podle citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu I. stupně, který bude v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Stěžovatelce se tak v tomto řízení znovu otevírá možnost v plné míře svá práva uplatnit. Za této procesní situace je ústavní stížnost předčasná, jelikož stěžovatelka nevyčerpala a v době podání ústavní stížnosti ani nemohla vyčerpat všechny procesní prostředky, poskytnuté zákonem k ochraně jejích práv.

Ústavní soud rovněž odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými zásadně není oprávněn - ve fázi dosud neukončeného řízení - vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených u ČR a teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a pravomocném ukončení věci. V této souvislosti lze i připomenout, že ochrana základních práv a svobod není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech soudů, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti "ultima ratio", institucionální mechanismus, který nastupuje teprve v případě selhání všech prostředků ostatních (srov. y).

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2004

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj