Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 528/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele Ing. T. A. zastoupeného Mgr. V. E. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. června 2004 č. j. -389, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. dubna 2003 č. j. -251 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2002 č. j. C 13723-191, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v d. Uvedl, že Krajský soud v Ostravě vyhověl návrhu na jeho výmaz v obchodním rejstříku a na zápis M. S. jako společnice společnosti STK - T., H., s. r. o., se sídlem Ostrava-Hrabová, když konstatoval, že v souladu s správním názorem Vrchního soudu v Olomouci učiněný převod obchodního podílu jmenované na něj nebyl proveden v souladu s obsahem společenské smlouvy, když tato převod podílu na třetí osobu neumožňovala. Odvolací soud odmítl jeho odvolání proti té části výroku soudu I. stupně, kterým byla výše jmenovaná do obchodního rejstříku jako společnice zapsána, rozhodnutí o jeho výmazu z příslušného rejstříku bylo potvrzeno. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání, Nejvyšší soud je zamítl. Podle jeho přesvědčení právní názor soudů, podle něhož bylo jeho povinností prokázat existenci y, která ke dni jejich rozhodování umožňovala převod obchodního podílu na něj a tak změnu společníka, není správný, když dříve učiněné úkony obchodního rejstříku ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 30. listopadu 1995 vycházely a zápis o tom, že je společníkem provedly.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal důvodnost dovolání směřujícího proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o výmazu stěžovatele, jako společníka, z obchodního rejstříku a opodstatněně dovolání zamítl. V usnesení Nejvyššího soudu, stejně jako v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, je zjištěno a důvodně konstatováno, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno pokud jde o tvrzení, že převod obchodního podílu na jeho osobu byl učiněn v souladu s dodatkem společenské smlouvy, jež označený převod umožňoval, když jej sama společenská smlouva vylučovala (§ 115 odst. 2 obch. zák.).

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, shledána zjevně neopodstatněnou a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Pokud v obsahu ústavní stížnosti navrhovatel také poukazuje na hodnocení postavení M. S., jejímuž návrhu na zápis v obchodním rejstříku bylo vyhověno a jeho odvolání proti takovému výroku soudem II. stupně odmítnuto, je třeba uvést, že v tomto rozsahu jde o ústavní stížnost podanou po lhůtě k tomu stanovené, když proti odmítavému výroku I. odvolacího soudu dovolání nesměřovalo, a proto pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti nelze k rozhodnutí o dovolání přihlížet [ cit. ]. Přesto lze uvést, že jmenovaná pro zápis v obchodním rejstříku prokázala své postavení v předmětné společnosti existencí společenské smlouvy, na základě níž převod obchodního podílu na stěžovatele, jako na třetí osobu, nebyl možný a dohoda o takovém převodu pak nebyla platná.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2004