Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46394.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 47/04
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. Š., t. č. VTOS Věznice Vinařice, zastoupeného advokátem JUDr. J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 To 155/03 , a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. Nt 132/2003 , t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou ústavní stížností se Ing. V. Š. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedených usnesení vrchního a městského soudu pro porušení čl. 8 odst. 2 , čl. 36 odst. 1 , 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Označenými rozhodnutími byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 46 T 7/1995 , v níž byl pravomocně uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třinácti let a trest propadnutí věci - revolveru značky Colt, ráže 357 Magnum.
Stěžovatel ve shodě se svými námitkami, uplatněnými již v řízení před obecnými soudy, obsáhle vyložil svůj náhled na hodnocení důkazů provedených v původním řízení, s přihlédnutím k důkazům jím nově předloženým. Porušení shora citovaných ústavně zaručených práv spatřuje v tom, že obecné soudy neakceptovaly, jako skutečnost v době rozhodování neznámou, závěr znalce Doc. PhDr. J. S., CSc., neprovedly jeho výslech, nevyslechly lékaře Věznice Vinařice PhDr. K. a neprovedly důkaz spisem Policie ČR, Praha 5, ČVS: OVV - 624/95.
Vrchní soud a Městský soud v Praze, k výzvě Ústavního soudu, odkázaly na odůvodnění napadených usnesení, z nichž jednoznačně vyplývají důvody, proč byl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítnut. V této souvislosti poukázaly také na předcházející usnesení Městského soudu ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. Nt 121/2001 , a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 8 To 67/02 , jimiž byl zamítnut první návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení z roku 2001. Tento návrh z roku 2001 byl totiž odůvodněn stejnými důkazními návrhy jako druhý návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, doručený městskému soudu dne 21. 10. 2003, který obecné soudy, v záhlaví uvedenými usneseními, zamítly.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), který stojí mimo soustavu obecných soudů, proto jim není instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je toliko ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud v přezkoumávaném případě takový zásah neshledal.
Ústavní soud v obecné rovině konstatuje, že podle ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ") lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny zákonem stanovené předpoklady. Právě naplnění těchto předpokladů bylo předmětem řízení, jehož výsledky stěžovatel napadl v ústavní stížnosti. Obecné soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 TrŘ.
Ze spisů Městského soudu v Praze, sp. zn. Nt 121/2001 a sp. zn. Nt 132/2003 , vyplývá, že důkazní návrhy (závěry znalce Doc. PhDr. J. S., jeho výslech a výslech lékaře PhDr. K.) byly stěžovatelem uplatněny již v jeho předchozím návrhu na povolení obnovy řízení v roce 2001. O návrhu z roku 2001 bylo rozhodnuto zamítavým usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. Nt 121/2001 , a potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 8 To 67/02 . Městský soud se s uvedenými důkazními návrhy podrobně vypořádal a své závěry ústavně konformním způsobem zdůvodnil. Vzhledem k tomu, že tytéž důkazní návrhy uvedl stěžovatel také v odůvodnění svého druhého návrhu na povolení obnovy řízení, podaném u městského soudu dne 21. 10. 2003, nejednalo se o žádné nové skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé (§ 278 odst. 1 TrŘ). Další důkazní návrh stěžovatele - provést důkaz spisem ČVS: OVV - 624/95 bývalého Obvodního úřadu vyšetřování v Praze 5, městský soud zhodnotil jako návrh neuskutečnitelný. Tento spis je součástí vyšetřovacího spisu, který měl k dispozici soud prvního stupně před svým odsuzujícím rozsudkem ze dne 11. 4. 1997 a úkony, které stěžovatel prezentoval jako nové skutečnosti, policie nikdy neprovedla.
Městský soud v odůvodnění svého usnesení srozumitelně vysvětlil, proč nepovažoval navržené důkazy za nové skutečnosti a důkazy ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 TrŘ. Vrchní soud na závěry městského soudu plně odkázal. Obsah napadeného rozhodnutí odpovídá nárokům kladeným na odůvodnění usnesení podle § 134 odst. 2 TrŘ. Rozhodnutí obecných soudů v daném případě nejsou projevem spekulace či nepřípustné libovůle, ale mají oporu ve skutkových zjištěních, vyvozených z dokazování provedeného v původním řízení a v prvním řízení o povolení obnovy řízení, konaném dne 21. 3. 2002. Nové skutečnosti či důkazy, které podle citovaného ustanovení § 278 odst. 1 TrŘ představují podmínky obnovy řízení, obecné soudy v posuzovaném případě neshledaly. Jestliže tedy stěžovatel zpochybňuje způsob provedeného dokazování a jeho vyhodnocení tak, jak je uskutečnil soud prvního stupně a soud odvolací, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že tato argumentace směřuje do oblasti, jejíž přehodnocování - jak je vyloženo výše - Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění napadených usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 To 155/03 , a Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. Nt 132/2003 , a na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. Nt 121/2001 , a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 8 To 67/02 .
V daném případě se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2004
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu