Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 307/04

Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudkyň JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické o návrhu obchodní společnosti A. spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. T. advokátem na zrušení bodu 22., článku II. přechodných ustanovení , kterým se mění , o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2004 se navrhovatelka domáhá zrušení shora uvedeného ustanovení , kterým bylo stanoveno, že pro účely odepisování a uplatnění nájemného u osobních automobilů, v zákoně konkrétně rozlišených (kategorií, druhem a dnem právního úkonu poplatníka), se použije ve znění platném do 31. 12. 2003. Navrhovatelka tvrdí, že tímto ustanovením zákonodárce fakticky vytvořil tři časová období a způsoby odpisování osobních automobilů určité kategorie, přičemž u automobilů evidovaných či najatých od 18. 12. 2003 do 31. 12. 2003 stanovil postup podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2004, čímž dochází k retroaktivitě. Přestože zákaz pravé zpětné účinnosti právních předpisů je podle d výslovně zakázán pouze pro oblast trestního práva, navrhovatelka má za to, že jej lze ve smyslu y ČR dovodit i pro další právní odvětví, a v návaznosti na to tvrdí, že přijetím shora citovaného ustanovení došlo k porušení základní zásady právního státu, a to principu právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Shora citované ustanovení se navrhovatelky dotýká a ona se jím cítí být postižena ve svých právech. Domnívá se, že toto ustanovení se jistě dotýká i jiných subjektů, z čehož vyvozuje, že její stížnost svým významem přesahuje její vlastní zájmy. Protože zákon nezná jiný procesní prostředek k ochraně práv než ústavní stížnost, má za to, že je splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti, stejně jako zachována lhůta k podání ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen ""), neboť se o zásahu orgánu veřejné moci dověděla až dne 9. 7. 2004 při diskuzi o problémech účetnictví. Ze všech výše uvedených důvodů proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované ustanovení zrušil pro rozpor s y ČR.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti či návrhu a dány podmínky řízení. V projednávané věci Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka sice označila svoje podání jako "ústavní stížnost podle písm. d)y ČR a podle ", avšak petit formulovala jako návrh na zrušení ustanovení právního předpisu. Žádné jiné stížnostní žádání nepředložila a nelze je vyvodit ani z obsahu jejího podání.

Podle ustanovení může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Podle ustanovení 72 odst. 1 písm. a) je k podání ústavní stížnosti oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Navrhovatelčino podání, jak ze shora uvedeného vyplývá, nesměřuje proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému v řízení, jehož byla navrhovatelka účastníkem, ani proti opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci. Navrhovatelka sice ve svém návrhu uvádí, kdy a jak se o existenci předmětné novely a jejích přechodných ustanoveních dověděla, a z její argumentace vyplývá, že napadené ustanovení bodu 22. považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci, tento její závěr však není správný. Ústavní soud odkazuje na svoji dosavadní rozhodovací praxi, ve které se vyjádřil k obsahové náplni tohoto pojmu (srov. např.

, publ. in Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, nález č. 78), a rovněž vyložil, že za zásah orgánu veřejné moci, jímž je porušeno základní právo fyzické či právnické osoby, nelze považovat legislativní činnost (viz I.ÚS 92/94, publ. in Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usnesení č. 15). Ústavní soud tedy v projednávané věci posoudil navrhovatelčino podání jako návrh na zahájení řízení podle hlavy druhé, oddílu prvního (řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů).

Podle ustanovení návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle písm. a)y jsou oprávněni podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a vláda za podmínek uvedených v . Toto právo také náleží tomu, kdo podal ústavní stížnost, za podmínek uvedených v tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení, za podmínek uvedených v tohoto zákona.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka ústavní stížnost, jíž by brojila proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci, nepodala, není v jejím případě splněna podmínka pro věcný přezkum napadených ustanovení dle ustanovení ; přezkum podle ustanovení je v projednávané věci nepřípadný, neboť jde o přezkum v souvislosti s podáním návrhu na obnovu řízení podle hlavy druhé, oddílu osmého (řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu).

Z důvodu absence aktivní legitimace navrhovatelky k řízení o zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh odmítnout podle ve spojení s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. září 2004

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu