Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 368/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

V podání, podaném k poštovní přepravě 16. 6. 2004, označeným "žádost o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti", uvedl stěžovatel, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. , rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. . Dále uvedl, že podle sdělení České advokátní komory, si měl ústavní stížnost napsat sám. Proto požádal o "vyrozumění postupů u Ústavního soudu", o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti, a o ustanovení zástupce k zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Podání nesplňuje náležitosti , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Z podání není zřejmé, které z výše uvedených rozhodnutí napadá, k jakému porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem jím (resp. jimi) došlo, a čeho se v řízení před Ústavním soudem domáhá, jak to požaduje ve spojení s a zákona. Není zřejmý rozsah účastníků a vedlejších účastníků řízení podle zákona. K ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (tedy zřejmě shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR), jak to požaduje ustanovení zákona. Konečně nebylo podání sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvoleného advokáta, jak to požaduje ustanovení zákona. Proto byl stěžovatel vyzván k odstranění těchto vad ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Spolu s výzvou byly stěžovateli zaslány i obecné informace o náležitostech podání pro osoby, které se hodlají obrátit na Ústavní soud. Tato výzva byla stěžovateli doručena 7. 7. 2004 a nebylo na ni ve stanovené lhůtě nijak reagováno.

Dále podání stěžovatele Ústavní soud posoudil jako žádost o ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud již v minulosti dovodil (

in Sb.n.u.ÚS, svazek 10 usnesení č. 20, str. 409), že stojí mimo organizaci obecných soudů, a že tím je současně také dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy, ze kterých jinak možnost ustanovení advokáta soudem je dána ( , , ve znění pozdějších předpisů). Subsidiární aplikace podpůrných procesních norem je myslitelná pouze tam, kde samotná povaha činnosti Ústavního soudu takovéto subsidiarity ve vztahu k vlastním druhům řízení vyžaduje, nikoli však tam, kde by subsidiární aplikací podpůrného procesního předpisu měl být vytvořen nový institut (srovnej též V. Ševčík, Ještě jednou k ustanovení advokáta v řízení před Ústavním soudem, BA 5/1995, str. 50). Proto se Ústavní soud návrhem na ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem nemohl zabývat.

Protože stěžovatel neodstranil vady ústavní stížnosti ve lhůtě mu k tomu určené, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2004

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj