Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 413/04

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. C., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 23. 3. 2004, č. j. - 57,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2004 ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), posléze k výzvě doplněnou dne 10. 8. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a y ČR.

Výše citovaným usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 1. 2004, č . j. - 50, kterým bylo zastaveno řízení pro zpětvzetí žaloby a uloženo stěžovateli nahradit vedlejšímu účastníku (žalovaný D., státní podnik) náklady řízení ve výši 13.650,- Kč. Dále bylo rozhodnuto, že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.400,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že shledal napadené výroky nalézacího soudu věcně správnými, a proto je potvrdil podle Dále se vyjádřil ke všem námitkám stěžovatele, jakož i k proběhnuvšímu řízení a rozhodnutí soudu I. stupně.

Stěžovatel ve svém podání uvádí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces tím, že soudy nepostupovaly stanoveným způsobem (dle ) a neposkytly mu ústavně zaručenou ochranu jeho práv. Stěžovatel argumentuje, že odvolací soud přehlédl nesprávný postup soudce v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. . Dále uvádí, že ani výrok o náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníku není správný, neboť přiznané náklady nepovažuje za přiměřené. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje po odstranění vad podání všechny formální náležitosti a že nic nebrání posouzení její důvodnosti.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Namítá-li stěžovatel, že výše citovaným usnesením došlo k zásahu do jeho základního práva garantovaného y a Úmluvy, Ústavní soud neshledal jeho tvrzení opodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Námitky stěžovatele, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o porušení výše citovaného ustanoveníy a Úmluvy, se zcela shodují s těmi, které již uplatnil v řízení před odvolacím soudem. Okolnost, že soud nepřisvědčil jeho tvrzením, nelze považovat za porušení práva na soudní ochranu.

Ústavní soud dále dodává, že po prostudování napadeného rozhodnutí i vyžádaného spisového materiálu dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě pátéy, resp. v Úmluvy. Z předložené kopie č. l. 48 soudního spisu sp. zn. zřetelně vyplývá, že stěžovatel dne 13. 11. 2003 vzal žalobu ohledně částky 60.000,- v plném rozsahu zpět, což potvrdil svým podpisem. Pokud tedy soud nalézací řízení zastavil, postupoval tak zcela v souladu s ustanovením , proti čemuž nelze nic namítat, jak odůvodnil soud odvolací ve svém rozhodnutí. S tímto názorem se plně ztotožnil Ústavní soud, který dále konstatuje, že odvolací soud se v odůvodnění dostatečně vypořádal s námitkami stěžovatele směřujícími proti rozhodnutí soudu I. stupně a tyto své závěry detailně zdůvodnil. Stejně tak bezvadně se odvolací soud vypořádal s argumentací stěžovatele směřující proti výroku o výši náhrady nákladů vedlejšímu účastníkovi.

Ústavní soud tedy neshledal v napadeném rozhodnutí namítané ani jiné porušení ústavních práv stěžovatele. Je zřejmé, že zde není důvod, pro který by mělo být vyhověno návrhu stěžovatele na jeho zrušení.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2004

JUDr. Vojen Güttler předseda senátu