Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 372/04

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) J. F.a 2) J. F., zastoupených JUDr. Z. D., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2004 sp. zn. a Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2002 č. j. -82, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech, jak jsou zakotvena v a 4, a 3, a d, jakož i v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedli, že soud II. stupně, který potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu jimi užívaného bytu a uložena povinnost byt vyklidit ve stanovené lhůtě poté, co jim bude zajištěn přiměřený náhradní byt, nevzal zřetel na důvody, o které se rozhodnutí opírá, když podle jejich přesvědčení potřeba bytu pro sestru žalobce, tj. pronajímatele, prokázána nebyla. Hodnocení bytové situace označené příbuzné žalobce a závěry, které soudy z této vyvodily, považují stěžovatelé za nepřesvědčivé a nespravedlivé - podle jejich názoru povyšují práva žalobce a jeho sestry nad práva stěžovatelů na soukromý a rodinný život, na obydlí a korespondenci. Tato práva při aplikaci obč. zákona nebyla respektována jak soudem I. stupně tak soudem odvolacím, a proto se domáhají zrušení jejich rozsudků a s ohledem na možný dopad i rozhodnutí o odložení jejich vykonatelnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2004 sp. zn. bylo zjištěno, že soud I. stupně vyhověl žalobě pronajímatele a přivolil k výpovědi nájmu bytu užívaného stěžovateli, když vzal za prokázané, že pronajímatel potřebuje byt pro svou sestru, žijící a bydlící mimo místo jeho pobytu. Výpovědní důvod dle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zákona a celé rozhodnutí ve věci samé přezkoumal Krajský soud v Brně v odvolacím řízení a opodstatněně konstatoval, že Městský soud v Brně zjistil náležitě skutkový stav a z tohoto učinil správné právní závěry, když přivolil k výpovědi z nájmu bytu z důvodu obsaženého v § 711 odst. 1 písm. a) obč. zákona. V odůvodnění rozsudku odvolací soud správně poukázal na projev vůle pronajímatele a jeho sourozence v souvislosti se zamýšleným místem bydlení a na to, že tímto projevem potřeba bytu pronajímatele ve smyslu § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. prokázána byla, když ani nebyly shledány důvody, pro něž by jeho postup stál v rozporu s § 3 obč. zák., tj. s dobrými mravy. Poněvadž soudy obou stupňů také svými výroky zakotvily žalovaným právo na zajištění přiměřeného náhradního bytu, zásah do práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají, shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2004