Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 324/04

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci Mgr. D. T. zastoupeného Mgr. F. N. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 2004 sp. zn. a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. února 2004 č. j. -11, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí po odstranění vad návrhu formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byl dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, plynoucím z a násl. d.

Označeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodnou stížnost směřující do shora citovaného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, jímž byl stěžovatel podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu vzat do vazby, přičemž jím nebyl současně přijat stěžovatelem nabídnutý písemný slib dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Ve svém návrhu stěžovatel obecným soudům zejména vytkl, že překročily co do odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby návrh státní zástupkyně a nezohlednily jemu v omezeném rozsahu poskytnutou možnost prostudovat spis, v důsledku čehož nemohl přiměřeně argumentovat před soudem. Usnesení soudu prvého stupně dle názoru stěžovatele není dostatečně skutkově odůvodněno a stěžovatel se rovněž domnívá, že tuto vadu stížnostní soud ve svém rozhodnutí nemohl zhojit. S poukazem na tyto a další výhrady se proto domáhal kasace napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti.

Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl. d) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky, což v souzené věci Ústavní soud neshledal (srov. kupř. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997). Řečené lze vztáhnout i k výtce ohledně odůvodnění existence podmínek dle dikce § 68 odst. 1 věty druhé tr. řádu, stejně jako i finálního odstavce § 67 tr. řádu. Pokud potom orgány činné v trestním řízení s ohledem na charakter projednávané věci využily možnosti dané jim ustanovením § 65 odst. 2 tr. řádu, když své rozhodnutí současně řádně odůvodnily a soudy rozhodující o vazbě daný postup akceptovaly, stěží jim lze v tomto kontextu cokoliv zásadního vytknout (k tomuto blíže ohledně seznámení s vlastním obsahem návrhu na vzetí do vazby srov. nález ve věci

sp. zn.

ze dne 17. června 2004).

Především rozhodnutí Krajského soudu v Plzni je v intencích námitek stěžovatele přezkoumatelným způsobem řádně odůvodněno a z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto usnesení uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro vzetí stěžovatele do vazby jsou v něm oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány a soud se vypořádal adekvátně i s výhradami předkládanými opětovně v ústavní stížnosti. Proto postačí na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu pro stručnost odkázat se zdůrazněním toho, že k uvalení vazby stěžovatele ve smyslu § 67 písm. a) tr. řádu je důvodem dostatečným již poukaz na konkrétní a individualizovanou hrozbu vysokého trestu, a to v rámci rozpětí trestní sazby stanovené trestním zákonem, když Krajský soud v Plzni mimo jiné s odkazem na § 250 odst. 4 ve spojení s § 44 odst. 1 tr. zák. uvedl, že stěžovateli v případě uznání viny hrozí s ohledem na organizovaný charakter projednávané trestné činnosti, okolnosti případu, zavinění stěžovatele, pokud se toto procesně použitelnými důkazy potvrdí, a způsob spáchání vysoký trest v sazbě 10 až 15 let odnětí svobody (srov. nález ve věci

sp. zn.

ze dne 1. dubna 2004).

Jelikož porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2004