Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 109/04

Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, o ústavní stížnosti ing. I. B. zastoupeného Mgr. J. V. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -177 ze dne 19. prosince 2003, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel s tvrzením porušení ustanovení d (dále jen) a y napadá usnesení Krajského soudu v Praze shora označené a domáhá se jeho zrušení.

Napadeným usnesením vydaným vyšším soudním úředníkem v právní věci úpadce JB 91 s. r. o. se sídlem Příbram IX, Nová Hospoda čp. 150 bylo stěžovateli uloženo podat žalobu proti správci konkursní postaty na vyloučení věci z konkursní podstaty.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že je bývalým společníkem úpadce, na jehož majetek byl dne 1. srpna 2003 prohlášen konkurs. V rámci konkursního řízení stěžovatel žádnou pohledávku nepřihlásil a nestal se účastníkem řízení. Obsah napadeného usnesení je pro něj naprosto nesrozumitelný, postrádá základní náležitosti, které je třeba v demokratické společnosti a právním státě klást na úkony soudu, což je v rozporu s y, a y. Soud, aniž mu umožnil nahlédnutí do příslušného spisu, jej tak nutí podat žalobu na základě informací, které jsou pro podání takové žaloby zhola nedostatečné a stěžovatel se tak nutně opírá pouze o své vlastní odhady toho, čeho (jaké pohledávky) se "snad" může usnesení týkat. Napadené usnesení má pro něj, jak dále ve stížnosti uvádí, i významné hmotněprávní důsledky z hlediska , o konkursu a vyrovnání (dále jen zákona o konkursu a vyrovnání), konkrétně jeho ust. . Pokud by totiž stěžovatel usnesení soudu, byť nesrozumitelné, nerespektoval, byla by do podstaty zahrnuta i pohledávka za ním, o jejíž existenci a platnosti se však může jen dohadovat. S ohledem na to, že ve smyslu ust. nemá možnost se proti napadenému usnesení odvolat, navrhuje, aby Ústavní soud podané ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení a obsah ústavní stížnosti a vázán jejím petitem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jakkoliv je třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že napadené usnesení je ve výrokové části nedostatečně určité a nejasné (a je tedy i otázkou, zda je vůbec vykonatelné, resp. zda za takového stavu mohou nastat důsledky předpokládané ust. § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání) není dle přesvědčení Ústavního soudu toto usnesení způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Sám stěžovatel totiž v důvodech své ústavní stížnosti uvádí, že on sám v rámci konkursu žádnou pohledávku nepřihlásil a není mu jasno o jakou pohledávku v napadeném usnesení jde. Nemá-li tedy stěžovatel za úpadcem žádnou pohledávku, nemůže být evidentně napadeným usnesením dotčen v žádném svém ústavně zaručeném právu. Má-li ji, či měla-li by být do konkursní podstaty zařazena pohledávka, kterou má úpadce za stěžovatelem, jejíž existenci či pravost stěžovatel popírá, je pak na něm samotném a věcí jeho vlastní odpovědnosti, aby v souladu se zásadou "vigilantibus iura" zákonem poskytovanými prostředky svá práva střežil. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele podle , ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2004