Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 274/04

Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem .proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ) a i co do jiných formálních podmínek ve shodě se zákonem [, , ], napadl stěžovatel ve své trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci (), pravomocné a jemu doručené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2004 () a tvrdil, že ve věci rozhodující obecné soudy (Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, Vrchní soud v Olomouci) porušily svými rozhodnutími jeho ústavně zaručené právo domáhat se stanoveným způsobem a postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ( a 2d).

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2004 () byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. října 2003 (-28), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. , neboť nebyly shledány důvody obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl - stručně shrnuto - že obecnými soudy nebyly připuštěny důkazy výslechy osob, které měly svědčit v jeho prospěch, a vedl polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů týkajícími se výše dlužné částky. Poukázal rovněž na rozpory ve výpovědích svědků a na to, že podal i stížnost pro porušení zákona. Přiložil dopis paní Miroslavy Němcové, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, ze dne 9. března 2004, adresovaný ministru spravedlnosti. Stěžovatel navrhl zrušit usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.

Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již dříve známými, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo

o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní.

V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. Takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť z odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno, vyplývá, že obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladnými s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení ( tr. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení a 2d nedošlo.

Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním

soudu).

V Brně dne 19. srpna 2004