Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 511/03

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 20. srpna 2004

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti J. S. proti usnesení Nejvyššího soudu z 26. 8. 2003 sp. zn. , kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 6. 2. 2002 sp. zn. , jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové z 2. 5. 2001 sp. zn. , kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení, že zemřelý zůstavitel J. S. byl ke dni své smrti vlastníkem v žalobě označených nemovitostí, a návrhu na zrušení .

I. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. srpna 2003 sp. zn. se zrušuje. II. Návrh na zrušení se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), napadl stěžovatel ve své občanskoprávní věci pravomocné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003 (-101) a tvrdil, že postupem tohoto soudu došlo k porušení jeho základních práv obsažených v , , a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 26. 8. 2003 (-101) odmítl dovolání stěžovatele, které směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2002 (-57), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2001 (-39). Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že dne 17. 7. 1988 zemřelý zůstavitel J. S., nar. 7. 11. 1911, byl ke dni své smrti vlastníkem v žalobě označených nemovitostí v k. ú. a obci K. Nejvyšší soud ve svém usnesení konstatoval, že dovolání odmítl, neboť nebylo shledáno přípustným podle (dále jen ""). Ústavní stížností napadené usnesení nebylo podle odůvodněno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká Nejvyššímu soudu, že mu nejsou zřejmé důvody, na základě kterých bylo jeho dovolání odmítnuto. Stěžovatel se - stručně shrnuto - domnívá, že platná právní úprava - ustanovení - která umožňuje vydat rozhodnutí o odmítnutí dovolání bez odůvodnění - je v rozporu sd a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále pak poukazuje na to, že pokud nebylo shledáno dovolání přípustným (nebylo shledáno, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam), je "třeba vyžadovat, aby bylo takové posouzení osvětleno účastníkům řízení, v daném případě dovolateli, jiný postup soudu je v rozporu s principem spravedlivého procesu". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal tento nález:

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003 č. j. -101 se zrušuje.

II. Ustanovení , v platném znění, se zrušuje dnem, který určí soud.

Nejvyšší soud, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřuje, se k výzvě Ústavního soudu ( zákona) vyjádřil podáním předsedy senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( zákona) tak, že poukázal na bezpředmětnost návrhu stěžovatele na zrušení , který byl mezitím zrušen Ústavním soudem. Pokud jde o důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto, uvedl účastník, že jsou uvedeny v záznamu ve spisu. Ve svém vyjádření dále účastník zdůraznil především to, že případné nové usnesení Nejvyššího soudu může odkázat jen na mezitím vydané rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003 (), takže jde již jen o akademické rozhodnutí. Procesní návrh stran ústavní stížnosti účastník nevznesl. Účastník souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Vedlejší účastník řízení, Pozemkový fond České republiky, se postavení vedlejšího účastníka omisivně vzdal (§ 28 odst. 2 zákona).

Stěžovatel a účastník řízení souhlasili s tím, aby Ústavní soud rozhodl bez nařízení jednání. Vzhledem k uvedenému a dále s ohledem na to, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj v dané věci upuštěno (§ 44 odst. 2 zákona).

Ústavní stížnost je důvodná.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003 č. j. -101) postrádalo odůvodnění, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné, a tedy stojící v rozporu s principy právního státu (y), principem rovnosti (d) a právem stěžovatele na spravedlivý proces (d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Ostatně skutkově i právně zcela shodná problematika byla již Ústavním soudem za účasti téhož účastníka řízení (Nejvyššího soudu) řešena nálezem ve věci

sp. zn.

ze dne 1. 3 2004 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 32, nález č. 30], v níž se Ústavní soud postavil na obsahově shodné stanovisko.

V tomto nálezu Ústavní soud konstatoval, že pokud rozhodnutí Nejvyššího soudu postrádá (byť stručné) odůvodnění, proč tento soud nepovažoval otázku předloženou mu v dovolání za otázku zásadního právního významu, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné, a tudíž stojící v rozporu s principy právního státu. Tímto nálezem, od jehož rozhodovacích důvodů, na něž pro odůvodnění tohoto nálezu postačí odkázat, nebylo důvodů se odchýlit, je i Ústavní soud v této věci vázán (y).

Akcesorický návrh stěžovatele na zrušení posoudil Ústavní soud jako nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl ( zákona). Plenárním nálezem Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2004 (Sbírka rozhodnutí, svazek 32, nález č. 15; vyhlášen pod č. 153/2004 Sb.) bylo totiž napadené ustanovení zrušeno.

Z těchto důvodů, jakož i z důvodů vyložených v již zmíněných věcech

sp. zn.

a

sp. zn.

Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003 (-101) zrušil [, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona]. Návrh stěžovatele na zrušení Ústavní soud odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti [ ve spojení s zákona].