Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 598/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. M. O., zastoupené JUDr. T. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2002, čj. - 139, a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 3. 2000, čj. - 90, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora označených rozsudků obecných soudů. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 9. 3. 2000, čj. - 90, uložil žalované stěžovatelce zaplatit žalobci - společnosti S., s. r. o., částku 1 000 000,-- Kč s 26% úrokem z prodlení od 13. 12. 1997 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 6. 2002, čj. - 139, připustil zpětvzetí žaloby ohledně částky 1 000 000,-- Kč, rozsudek okresního soudu ve výroku o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalobci částku 1 000 000,-- Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Současně změnil výrok napadeného rozsudku, týkající se příslušenství žalované pohledávky tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 26 % z částky 1 000 000,-- Kč za dobu od 13. prosince 1997 do 19. března 2000. Ve výroku o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalobci náklady řízení rozsudek okresního soudu potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost a současně dovolání. Usnesením ze dne 10. 12. 2002, čj.

- 14, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil až do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatelky.

Nejvyšší soud ČR o dovolání stěžovatelky rozhodl dne 29. října 2003, rozsudkem čj. - 177, kterým napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve výroku, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 26% z částky 1 000 000,-- Kč za dobu od 13. prosince 1997 do 19. března 2000 a náklady řízení.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není přípustná.

Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. března 2000, čj. - 90, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2002, čj. - 139. Rozsudku okresního soudu stěžovatelka žádné ústavněprávní vady nevytýká a z kontextu je patrné, že její ústavní stížnost se týká jen rozsudku krajského soudu. Ten však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR právě v té části, která je napadena i ústavní stížností, tedy ve výroku týkajícím se povinnosti stěžovatelky zaplatit úrok z prodlení a náklady řízení.

S ohledem na princip subsidiarity v rozhodování Ústavního soudu, vyjádřený v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, není za dané situace řízení a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky namístě, neboť ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR. Tato procesní situace činí ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustnou ve smyslu , protože chybí základní podmínka pro podání ústavní stížnosti ve smyslu , tj. pravomocné rozhodnutí.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl, neboť ve věci shledal naplnění podmínek pro její odmítnutí soudcem zpravodajem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2004

JUDr. František Duchoň , v. r.

soudce Ústavního soudu