Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 77/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatelů R. P. a nezl. L. P., zastoupených advokátem JUDr. I. P., se sídlem Kladno, Kleinerova 24, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2003, čj. - 230, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"). Stěžovatelé uvedli, že jsou účastníky řízení o úpravu poměrů k nezletilému L. P.. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") uložil stěžovatelce pokutu za neuskutečněné styky nezletilého L. s jeho otcem. Krajský soud rozhodnutí o pokutě potvrdil. Stěžovatelka tvrdí, že byla porušena její práva podle a d (dále jen ""). U nezletilého mělo dojít k porušení jeho práva podle y a práv dítěte zaručených Úmluvy o právech dítěte a práv uvedených v Evropské úmluvě o výkonu práv dětí. Stěžovatelé zmínili okolnosti případu, kdy řízení ve věci péče o dítě a v rozvodové věci trvají již 15 let. Rozsah styku otce s nezletilým byl upraven předběžným opatřením z roku 1995, ale od té doby se styk ve stanoveném rozsahu nikdy neuskutečnil. Stěžovatelka se snaží, aby styky otce s nezletilým probíhaly řádně, nezletilý se s otcem odmítá stýkat a stěžovatelka není schopna jednání nezletilého ovlivnit. Čl. 36 odst. 1y měl být porušen tím, že krajský soud nesprávně hodnotil možnost stěžovatelky ovlivnit ochotu nezletilého stýkat se s otcem. Uložená pokuta zasahuje do majetkových práv stěžovatelky, zaručených y. V této souvislosti odkázala na nález publikovaný pod č. 405/2002 Sb. Krajský soud její majetkové poměry nezkoumal. Uložení pokuty ve výši Kč 700,-- za každý "ne zcela uskutečněný" styk otce s nezletilým je podle stěžovatelky likvidační. Právo nezletilého stěžovatele, zaručené čl. 38 odst. 2, mělo být porušeno tím, že nezletilý, kterému je již 15 let, nebyl nikdy dotazován na svůj vztah k otci.

Z rozhodnutí obecných soudů zjistil Ústavní soud, že Okresní soud Praha - západ v usnesení ze dne 2. 10. 1995, čj. - 235, konstatoval, že matka neumožňuje otci řádný styk s dítětem. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 9. 2003, čj. - 216, uložil stěžovatelce pokutu v celkové výši Kč 30 800,-- za neuskutečněné styky nezletilého stěžovatele s otcem. V odůvodnění uvedl, že dosavadní opatření nevedla matku k tomu, aby otci umožňovala styk s nezletilým synem. Krajský soud toto usnesení potvrdil usnesením ze dne 13. 11. 2003, čj. - 230. Z vyjádření ze dne 28. 4. 2004, které předložil uvedený okresní soud ve věci vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, bylo zjištěno, že stěžovatelka platí pokutu uloženou usnesením okresního soudu ve splátkách po Kč 500,-- měsíčně.

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, nutné k jejímu meritornímu projednání. Stěžovatelé podávají návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem [ust. ]. Další formální náležitosti je však nutno zkoumat u každého ze stěžovatelů samostatně.

V případě stěžovatelky je ústavní stížnost podána oprávněnou osobou [ust. ], nejedná se ani o návrh nepřípustný [ust. ] a Ústavní soud je k projednání návrhu příslušný [ust. ]. I v ostatním splňuje návrh formální náležitosti [ust. , a ]. Ústavní stížnost stěžovatelky byla tedy po formální stránce shledána bez vad a jako způsobilá dalšího přezkoumávání.

Jinak je tomu v případě nezletilého stěžovatele. Nejdříve Ústavní soud zkoumal, zda se v případě stěžovatele jedná o osobu oprávněnou. Řízení, ve kterém byla stěžovatelce uložena pokuta, bylo vedeno podle . Účastníkem tohoto řízení je nezletilé dítě, navrhovatel (pokud bylo zahájeno na návrh) a ten, o jehož právech a povinnostech má být jednáno (v daném případě tedy stěžovatelka). K podání ústavní stížnosti je ve smyslu ust. písm a) oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Podle názoru Ústavního soudu není oprávněn podat ústavní stížnost ten, jehož se napadené rozhodnutí dotýká pouze zprostředkovaně a nezasahuje přímo do jeho právních poměrů. Z uvedeného je zřejmé, že nezletilý stěžovatel sice byl účastníkem řízení, usnesení o uložení pokuty však přímo do jeho právních poměrů nezasáhlo. Tím je tedy naplněn předpoklad pro odmítnutí návrhu nezletilého stěžovatele podle jako podaného někým zjevně neoprávněným.

Dalším formálním předpokladem, nutným k meritornímu projednání ústavní stížnosti, je přípustnost návrhu ve smyslu . Odvolání proti usnesení okresního soudu podala pouze stěžovatelka, nikoli nezletilý stěžovatel, zastoupený v uvedeném řízení Magistrátem města Ústí nad Labem. V tomto smyslu tedy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což činí jeho ústavní stížnost rovněž nepřípustnou. Tím je kumulativně naplněn další důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle písm e) .

Ústavní soud pro úplnost dodává, že v řízení před ním mohou vystupovat pouze fyzické osoby, které mají procesní způsobilost [ , ]. Podle ustanovení ObčZ otázku, kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině. Ve smyslu zákona o rodině (, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "ZoR") rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé. Podle ZoR odst. 1 nemůže žádný z rodičů zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Vzhledem k tomu, že jsou zde dány důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele pro nesplnění formálních předpokladů (viz výše), Ústavní soud považoval za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka nezletilému stěžovateli.

Další podmínkou meritorního projednání ústavní stížnosti je, že nejde o návrh zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů [, y ČR] a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1, C.H.Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy [y ČR].

Stěžovatelka spatřuje porušení y v tom, že krajský soud nesprávně hodnotil její možnosti ovlivnit ochotu nezletilého stýkat se s otcem. Sama však uvádí, že od roku 1995 se styk nezletilého s otcem ve stanoveném rozsahu nikdy neuskutečnil. Z usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 2. 10. 1995 vyplývá, že řádný styk se neuskutečňoval ani předtím. V roce 1995 bylo nezletilému 6 let. V tomto věku je rozumová a volní vyspělost dítěte omezená. Jestliže stěžovatelka tvrdí, že styk se od roku 1995 řádně neuskutečnil (Ústavní soud má zjištěno, že se řádně neuskutečňoval ani předtím) a stěžovatelka má nezletilého stále ve své péči, tedy pod svým výhradním působením, sama tak potvrzuje svůj podíl na jednání nezletilého. Nezletilý tedy prakticky neměl možnost se s otcem stýkat kvůli jednání matky a jejím sporům s otcem. Argumentovat znaleckým posudkem z roku 2003, kdy bylo nezletilému 14 let, tedy kdy již má ve značné míře rozvinuty rozumové schopnosti k posouzení svého jednání, je v této souvislosti poněkud mimo realitu. Postoj nezletilého byl tedy formován zejména chováním matky, která dlouhodobě (v podstatě od okamžiku, kdy získala nezletilého do své péče) ignorovala pravomocná rozhodnutí soudů o úpravě styku. Krajský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil a uvedl, z jakých důvodů potvrdil usnesení okresního soudu o pokutě uložené stěžovatelce. V tomto směru tedy nelze v žádném případě spatřovat porušení základního práva stěžovatelky garantovaného y.

Stěžovatelka také tvrdí, že uložená pokuta zasahuje do jejích majetkových práv, zaručených v y. Stěžovatelka nespecifikovala, které konkrétní ustanovení tohoto článku má na mysli. Vzhledem k okolnostem se patrně jedná o ustanovení y, protože stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 405/2002 Sb. Ústavní soud doplňuje, že se otázkou možných likvidačních důsledků pokut zabýval mj. také ve věci

sp. zn.

[publikováno pod č. 300/2004 Sb.]. V konkrétním případě stěžovatelka permanentně nerespektuje rozhodnutí obecných soudů. Svým chováním tedy způsobila, že obecné soudy použily nástroj, který jim zákon dává k dispozici. Ten umožňuje i v jednotlivém případě uložit pokutu v maximální výši Kč 50 000,-- [ písm a) ]. Okresní soud uložil stěžovatelce za permanentní a dlouhodobé, více než deset let trvající, nerespektování soudního rozhodnutí celkovou pokutu, která ani nedosahuje maximální výše stanovené pro jednotlivé pokuty. Uloženou pokutu pak stěžovatelka může splácet v měsíčních splátkách. Odkaz na likvidační efekt takové pokuty je proto zcela nepřípadný a obecné soudy se v rozhodování o výši pokuty nevymkly z měřítka přiměřenosti. Ústavní soud tedy neshledal ani porušení základního práva stěžovatelky garantovaného y.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že i ukládání pokut stěžovatelce podle se v daném případě ukazuje jako zjevně neúčinné, protože se efekt postihu ztrácí v důsledku rozmělnění pokuty na plnění v měsíčních splátkách. Otázkou tedy zůstává, proč obecné soudy nepřistoupily k výkonu rozhodnutí podle ust. již dříve.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy v rozsahu, v jakém je namítala, ani v rozsahu jiných ústavně zaručených práv nebo svobod, odmítl Ústavní soud její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh nezletilého stěžovatele odmítl Ústavní soud podle jako návrh osoby zjevně neoprávněné a podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2004

JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu