Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 150/04

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele L. Š., zastoupeného JUDr. J. O., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2003 sp. zn. a Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let s výkonem trestu ve věznici s dozorem. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nepostupovaly v souladu s obsahem , a d, nerespektovaly zásady trestního řízení zakotvené v § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, což pak vedlo k zásahu do jeho práv. Poukázal na okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva s prodávajícím Českým státem - Ministerstvem obrany ČR, na situaci, ve které se ocitl poté, co nezískal u banky úvěr, ačkoliv mu byl přislíben, na provedené důkazy a jejich hodnocení, jakož i na to, že nebyla soudy učiněna řada důkazů, kterých se domáhal. Při řádném zjištění skutkového stavu a dodržení principu materiální pravdy by k jeho odsouzení dojít nemohlo, poněvadž by mu vina prokázána nebyla.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 tr. řádu, doplnil dokazování a poté opodstatněně shledal, že skutková zjištění učiněná soudem I. stupně, s výjimkou stanovení výše škody a zisku obžalovaného, byla správná. Ačkoliv šlo o snížení zjištěné způsobené škody (z částky 51.000.000,- Kč na částku nejméně 47.451.140,- Kč) a snížení zjištěného ponechaného zisku (z částky 21.934.480,- Kč na částku nejméně 21.152.140,- Kč), výrok o výši trestu byl k odvolání státní zástupkyně změněn v neprospěch stěžovatele důvodně. Trest byl obžalovanému zvýšen z doby trvání pěti let na šest let, když i odvolacím soudem vyčíslená výše škody obžalovaným způsobené je škodou velkého rozsahu, přičemž pro takové jednání § 250 odst. 4 tr. zákona stanoví trest odnětí svobody v rozmezí od pěti do dvanácti let. Poněvadž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu I. stupně (pokud jde o důvody uznání viny označeným trestným činem), jsou přiléhavá a vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat. Je třeba dodat, že dovolání stěžovatele, podané ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. dne 5. listopadu 2003 odmítnuto, když soud neshledal nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž by rozhodnutí ve věci spočívalo - usnesení dovolacího soudu ústavní stížností napadeno nebylo.

Pro výše uvedené byl návrh v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2004