Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 298/03

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 12. 2002, čj. - 63, za účasti České republiky - Ministerstva spravedlnosti České republiky, odbor odškodňování, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, jako vedlejšího účastníka, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se J. V. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud"), pro porušení d (dále jen "").

Ústavní soud si vyžádal spis sp. zn. Okresního soudu v Šumperku, ze kterého zjistil, že označeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 10. 2002, čj. - 31, tak, že zamítl návrh stěžovatele, kterým požadoval po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, náhradu škody ve výši 10 876,-- Kč, jako škodu způsobenou mu nesprávným úředním postupem. Stěžovatel svůj nárok odůvodnil tím, že dne 26. 1. 2001 mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Trestní stíhání však vyústilo v postoupení věci Městskému úřadu v Zábřehu, neboť nešlo o trestný čin, ale žalovaný skutek mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodnout. Ačkoli se nejednalo o případ nutné obhajoby, stěžovatel si zvolil obhájce, který po ukončení trestního řízení vyúčtoval stěžovateli náklady obhajoby v částce 10 944,60 Kč. Rozsudek odvolacího soudu obsahuje výslovné poučení, podle kterého je proti němu přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR. Rozsudek byl doručen JUDr. M. S., který zastupoval stěžovatele i v uvedeném řízení, dne 31. 3. 2003 a ze spisu vyplývá, že dovolání ve věci podáno nebylo.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita, zakotvená v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je, ve smyslu y ČR, ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu přísluší zasahovat pouze v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ve své činnosti se Ústavní soud musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a jeho zásah připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Z těchto obecných závěrů vycházel Ústavní soud rovněž v přezkoumávané věci. Stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž využil svého práva podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, které bylo přípustné ze zákona ve smyslu , protože se jednalo o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Přitom dovolání je klasickým posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje za situace, kdy je zákonem výslovně připuštěno. Tak je tomu právě v přezkoumávané věci. Stěžovatel dovolání nepodal, ač byl výslovně o možnosti jeho podání poučen. Na této skutečnosti nemění nic ani chyba v poučení, kdy odvolací soud chybně informoval stěžovatele, že dovolání může podat prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci, zatímco v prvním stupni rozhodoval Okresní soud v Šumperku.

Nepodáním dovolání stěžovatel způsobil, že jeho ústavní stížnost je nepřípustná podle , protože nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tato skutečnost je důvodem pro její odmítnutí soudcem zpravodajem podle .

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako nepřípustný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2004

JUDr. František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu