Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 468/03

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatele K. F., zastoupeného Mgr. I. Š., advokátem, proti průtahům ve věci sp. zn. v řízení před Okresním soudem v Olomouci, t a k t o :

1. Okresní soud v Olomouci průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. porušil základní práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Odmítá se návrh, že se Okresnímu soudu v Olomouci ukládá okamžité pokračování v tomto řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti průtahům v řízení vedeném o jeho žalobě proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti před Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. . Stěžovatel v předmětné věci požaduje náhradu za protiprávní odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Podle jeho názoru je délka řízení nepřiměřená, čímž došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Tvrdí, že soud I. stupně je již téměř 11 let nečinný a na jeho výzvy a urgence nereaguje. Uvádí, že žaloba byla podána již v roce 1996 a byla vedena pod různými čísly jednacími, naposledy pod výše uvedeným č.j. . Dovolává se čl. 6 Úmluvy, z něhož vyplývá právo každého, aby byla jeho záležitost projednána v přiměřené lhůtě, která však byla v jeho případě značně překročena. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a aby uložil tomuto soudu okamžité pokračování v řízení.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Okresního soudu v Olomouci. Ze spisu zjistil, že se stěžovatel žalobou podanou dne 20. 2. 1993 domáhal přiznání náhrady škody proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti za nespravedlivé omezení svobody (výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, pobyt na psychiatrické klinice). Usnesením č.j. -10 ze dne 4. 12. 1997 vyzval Okresní soud v Olomouci stěžovatele k doplnění návrhu na zahájení řízení ve lhůtě 10 dnů. Stěžovatel reagoval na výzvu soudu I. stupně podáním ze dne 8. 12. 1997. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 1. 1998, č.j. -15 řízení zastavil s odůvodněním, že podání stěžovatele nesplňuje náležitosti řádného návrhu a že stěžovatel nerespektoval pokyny soudu, které měly napomoci k odstranění vad návrhu. K odvolání stěžovatele ze dne 5. 2. 1998 byl spis postoupen Krajskému soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, který jej dne 22. 5. 1998 vrátil bez věcného vyřízení k vyjasnění některých nesrovnalostí. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2001, č.j. -22, byl stěžovatel vyzván k opravě a doplnění svého odvolání. Ten odvolání doplnil a současně požádal o určení advokáta. Soud I. stupně usnesením ze dne 30. 4. 2001, č.j. -38, jeho žádost o ustanovení právního zástupce zamítl, protože stěžovatel prý nesplňoval podmínky pro tento postup. I proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc usnesením č.j. -46 ze dne 26. 9. 2001 unesení soudu I. stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení právního zástupce potvrdil. Dále Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc usnesením č.j. -55 ze dne 31. 5. 2002 zrušil usnesení soudu I. stupně č.j. -15 ze dne 26. 1. 1998, jímž bylo řízení zastaveno, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že podání stěžovatele je projednatelné, protože stěžovatel řádně označil žalovaného, skutková tvrzení sice vylíčil kuse, ale dostačujícím způsobem, žalobní petit je srozumitelný a může být podkladem pro rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 21. 8. 2002.

Soud I. stupně pokračoval v řízení připojením potřebných dalších spisů. Stěžovatel znovu přípisem ze dne 8. 2. 2003 požádal o ustanovení právního zástupce. Soud I. stupně usnesením ze dne 28. 2. 2003, č.j. -76, tuto žádost zamítl s odůvodněním, že nejsou splněny zákonné podmínky (nepříznivé majetkové poměry). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které na výzvu soudu I. stupně (usnesení ze dne 5. 3. 2003, č.j. -81) doplnil. Usnesení soudu I. stupně č.j. -76 ze dne 28. 2. 2003 o zamítnutí žádosti o ustanovení právního zástupce bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 30. 4. 2003, č.j. -94, potvrzeno.

Usnesením ze dne 31. 7. 2003, č.j. -107, vyzval soud I. stupně žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu na zahájení řízení, a to ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný (Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti) ve svém vyjádření uvedl, že odškodnění bylo stěžovateli vyplaceno na základě rozhodnutí sp. zn. RO 202769/92 ze dne 31. 3. 1993; pokud jde o valorizaci již přiznaného odškodnění, namítl existenci překážky věci pravomocně rozsouzené s odkazem na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Co se týče náhrady za pobyt v psychiatrické léčebně, žalovaný uvedl, že takové odškodnění neumožňuje. Okresní soud v Olomouci pak usnesením ze dne 16. 10. 2003, č.j. -129, řízení co do částky 56.700,- Kč (požadovaná valorizace odškodnění) zastavil. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se stěžovatel původně domáhal stejné částky (posléze upravené na částku 85.680,- Kč) žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2; věc byla vedena pod sp. zn. , žaloba byla zamítnuta a řízení skončilo pravomocným potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 8. 2003. Proto okresní soud pro překážku věci rozhodnuté řízení zastavil.

Stěžovatel podal proti citovanému usnesení ze dne 16. 10. 2003 č.j. -129, odvolání. Soud I. stupně usnesením ze dne 5. 11. 2003, č.j. -133, vyzval stěžovatele k doplnění odvolání a usnesením č.j. -134 ze dne 5. 11. 2003 vyzval právního zástupce stěžovatele JUDr. Viléma K. (který byl stěžovateli určen rozhodnutím České advokátní komory), aby předložil plnou moc k zastupování žalobce (stěžovatele). Česká advokátní komora následně určení právního zástupce dopisem ze dne 18. 11. 2003 zrušila. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ostravě dne 4. 12. 2003, který jej postoupil dne 5. 1. 2004 Ústavnímu soudu.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, nebo jejich jiným postupem k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud po přezkoumání spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. dovozuje, že v řízení vedeném před soudem I. stupně docházelo k neodůvodněným průtahům v následujících obdobích:

v období od 20. 2. 1993 (podání návrhu) do 4. 12. 1997, kdy Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 12. 1997, č.j. -10, vyzval stěžovatele k doplnění a opravě uvedeného návrhu. V tomto období soud I. stupně vyžadoval pouze připojení některých dalších spisů, týkajících se stěžovatele;

v období od 22. 5. 1998 do 31. 1. 2001; dne 22. 5. 1998 byl soudu I. stupně vrácen Krajským soudem v Ostravě, pobočka Olomouc, předmětný spis bez věcného vyřízení, zejména proto, aby soud I. stupně odstranil vady stěžovatelova odvolání. Soud I. stupně až do 31. 1. 2001 ve věci neučinil žádný úkon a teprve usnesením ze dne 31. 1. 2001, č.j. -22, reagoval na výše uvedený přípis odvolacího soudu a vyzval stěžovatele k opravě a doplnění odvolání.

V dalším postupu soudu I. stupně již průtahy v řízení konstatovat nelze.

Ústavní soud již vícekrát judikoval, že jedná-li soud v prokazatelně nepřiměřených časových dimenzích, zasahuje svou nečinností dou garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně do d. Ústavní soud proto dospívá k závěru, že bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces, konkrétně jeho právo, aby byla jeho věc projednána bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, jak to zaručuje d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jíž se stěžovatel dovolává.

Jak však bylo uvedeno výše, Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 10. 2003, č.j. -129, řízení ve věci zastavil. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal odvolání a spis byl předložen Krajskému soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, který jej postoupil Ústavnímu soudu na jeho žádost. Odvolacímu soudu proto nelze další průtahy v řízení přičítat. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně již ve věci rozhodl, nepokračují již průtahy v řízení, které byly předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud proto nemůže ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), přikázat soudu I. stupně, aby dále nepokračoval v průtazích v řízení a aby ve věci neprodleně jednal. V této souvislosti je proto Ústavní soud nucen konstatovat, že mu zákon nedává žádný prostředek k přiznání jiné satisfakce, než je vyslovení výroku, že stěžovatelovo základní právo - jak je uvedeno výše - bylo porušeno.

Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost v rozsahu, v němž se stěžovatel domáhal uložení povinnosti Okresnímu soudu v Olomouci nepokračovat v průtazích v jeho věci podle , odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2004

JUDr. František Duchoň v.r.

předseda senátu Ústavního soudu