Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 256/04

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. M., zastoupené JUDr. J. C., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, č.j. -188, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 10. 2001. č.j. -144,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým (poté co ve věci bylo opakovaně rozhodováno) byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a zaplacení náhrady mzdy a bylo zastaveno řízení o určení trvání pracovního poměru. Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutím soudů obou stupňů došlo k významnému porušení , protože nebylo respektováno ust. tohoto zákona, když soudy zcela pominuly prokázané skutečnosti, totiž že stěžovatelka se žádného porušení svých povinností nedopustila. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje, že z uvedeného důvodu podala dovolání k Nejvyššímu soudu, které však bylo rozsudkem ze dne 5. 2. 2004, č.j. -210, zamítnuto.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Posledním prostředkem, který byl stěžovatelce zákonem k ochraně jejího práva v dané věci poskytnut, evidentně bylo dovolání, jehož přípustnost je dána ust. , a o němž Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 5. 2. 2004, č.j. -210 tak, že je zamítl.

S ohledem na uvedené skutečnosti, Ústavní soud, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl k závěru, že podaný návrh není přípustný.

Stěžovatelka totiž rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadla, neboť její ústavní stížnost, jak je zřejmé z navrhovaného petitu i odůvodnění ústavní stížnosti, směřuje pouze proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, č.j. -188 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 10. 2001. č.j. -144.

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahů orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, tj.v daném případě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Pokud by Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutí soudu I. a II. stupně, konečné rozhodnutí - rozsudek Nejvyššího soudu by zůstalo nedotčeno, což by však nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty (srov.

sp. zn.

, publik. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.7 usnesení č. 2).

Vzhledem k uvedeným okolnostem nezbylo, než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 12. července 2004