Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 735/02

Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci J. P., zastoupeného JUDr. K. M., advokátkou, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. a proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 5. 2002, č. j. -748, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 6. 2002, č.j. -755,

t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených výroků vydaných ve sporu o přechod vlastnického práva k nemovitostem, jimiž nebyla přiznána náhrada nákladů nalézacího a odvolacího řízení, a tvrdil, že jimi byla porušena jeho práva garantovaná y základních svobod (dále též "Listina").

Z vyjádření Okresního soudu v Prachaticích vyplynulo, že protistrana podala ve věci dovolání. Ústavní soud u Nejvyššího soudu zjistil, že dovolání byla přidělena sp. zn. , a že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2003 byla rozhodnutí okresního a krajského soudu, jejichž součástí je i napadený výrok, zrušena. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Prachaticích zjistil, že v mezidobí od rozhodnutí Nejvyššího soudu vydal Okresní soud v Prachaticích dne 9. 12. 2003 rozsudek, který byl Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 30. 3. 2004 zrušen ( ). Řízení před obecnými soudy pokračuje.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon"). A to včetně podmínek ust. zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud konstatuje, že pravomocné rozsudky, proti jejichž výrokům o nepřiznání nákladů řízení byla podána ústavní stížnost, byla v rámci dovolacího řízení zrušena. Řízení před soudem prvního stupně, ani řízení před soudem druhého stupně dosud pravomocně neskončilo. Teprve poté, co nabudou právní moci nová rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně a s nimi související rozhodnutí o nákladech řízení, bude moci stěžovatel případně podat novou ústavní stížnost.

Ústavní soud si je vědom neobvyklosti procesní situace: stěžovatel podal ústavní stížnost v situaci, kdy již neměl ve své dispozici jiné procesní prostředky k ochraně svého práva, avšak protistrana měla v dispozici dovolání, které podala a následně byla zrušena obě rozhodnutí, proti jejichž částem brojila ústavní stížnost. Tato skutečnost, vzhledem k akcesorické povaze výroků o nákladech řízení, nezvratně znamená, že podání ústavní stížnosti bylo objektivně předčasné.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. července 2004

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj