Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 237/04

Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Svazu č. a m. s. d., zastoupeného JUDr. Z. A. advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2004 č. j. -88, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2002 č. j. -66 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. března 2001 č. j. -39, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčen v právech zakotvených v , v a v d. Uvedl, že soudy vyhověly žalobě o určení, že dne 17. prosince 1998 došlo k zániku zástavní smlouvy uzavřené s žalobcem 2. prosince 1993 k zajištění pohledávky stěžovatele ve výši 7.743.000,- Kč, případně do maximální výše zajišťovaných pohledávek v částce 8.472.440,- Kč. V době, kdy takto zajištěná pohledávka činila ke dni 11. března 1996 ještě 5.311.000,- Kč, stěžovatel uzavřel dne 11. března 1996 s žalobcem další smlouvu o půjčce a takto mu půjčil 29.500.000,- Kč, přičemž byl v dobré víře, že na tuto novou půjčku se vztahuje zástavní smlouva, uzavřená 2. prosince 1993. Soudy však shledaly, že tato zástavní smlouva zanikla dnem 17. prosince 1998, tj. dnem, kdy byla splacena poslední část původní půjčky, k níž se zástavní smlouva vztahovala. Vyslovil přesvědčení, že při aplikaci ustanovení obch. zákoníku soudy upřednostnily ochranu vlastnických práv dlužníka na úkor stěžovatele, když nevzaly zřetel na obsah zástavní smlouvy, dle níž byla zástava sjednána do maximální výše zajišťovaných pohledávek, a to i z dalších půjček poskytnutých dlužníkovi před splacením půjčky původní.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu č. j. -88 ze dne 3. února 2004 a stížností napadených rozhodnutí soudů obou stupňů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně vyslovil, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2003 č. j. -66 je nepřípustné, když nemělo oporu v ustanovení obč. soudního řádu. Jelikož navrhovatel v dovolání uplatnil dovolací důvod dle , čímž byla vyloučena přípustnost dovolání dle , v dané věci nenastaly podmínky aplikace právního názoru vysloveného Ústavním soudem v nálezu

sp. zn.

. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ze dne 5. března 2001 podle § 212 obč. soudního řádu a v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč rozhodnutí shledal věcně správným a odvolání proti němu nedůvodným, když pro vznik a zánik práv ze zástavní smlouvy také konstatoval správnost aplikace ustanovení § 299 odst. 1 obch. zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2000. Na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2004