Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 486/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické ve věci navrhovatele H. a. s., zastoupeného JUDr. T. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. srpna 2003 č. j. -92, Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2002 č. j. -74 a Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2002 č. j. -41, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v , , , 4 a d, v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Uvedl, že s právními závěry soudů, na základě kterých byla vyslovena neplatnost usnesení mimořádné valné hromady konané dne 18. prosince 2000, kterým bylo zrušeno její předcházející rozhodnutí ze dne 20. srpna 1997 o zrušení akciové společnosti a jejím vstupu do likvidace, nelze souhlasit, když nová právní úprava výslovně takové rozhodnutí umožňuje a pokud jde o právní úpravu platnou před 31. prosincem 2000, ta je nezakazovala. Vyslovil přesvědčení, že pokud byla valná hromada akciové společnosti oprávněna přijímat usnesení o otázkách náležejících do její působnosti, byla oprávněna taková usnesení svým pozdějších rozhodnutím zrušit. Proto, jestliže ustanovení obchodního zákoníku účinného do 31. prosince 2000 umožňuje, aby valná hromada akciové společnosti rozhodla mj. o jejím zrušení s likvidací, logickým výkladem tohoto ustanovení nutno dospět k závěru, že byla oprávněna takové rozhodnutí později zrušit.

Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v řízení o stěžovatelem podaném dovolání vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah § 187 obch. zák., ve znění platném do 31. prosince 2000, v němž je působnost valné hromady taxativním výčtem případů vymezena, jakékoli jiné rozhodnutí tedy do její působnosti nepatří a valná hromada o něm nesmí rozhodovat. Pro uvedené pak opodstatněně dovolání směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2002 č. j. -74 zamítl, když bylo spolehlivě zjištěno, že valná hromada o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace rozhodla 20. srpna 1997, poté dne 18. prosince 2000 však nad rámec své působnosti se vyslovila pro zrušení označeného rozhodnutí. Na základě těchto zjištění a citovaného ustanovení § 187 obch. zák. Nejvyšší soud shledal nedůvodnost dovolání proti rozhodnutí, kterým byla potvrzena správnost výroku soudu I. stupně, jímž vyslovil neplatnost usnesení mimořádné valné hromady konané dne 18. prosince 2000 v části týkající se zrušení citovaného rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace ze dne 20. srpna 1997. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i na odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2004