Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 713/02

Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické, o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. H. P., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se svou ústavní stížností - z důvodů v ní blíže rozvedených - domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové shora označeného, jímž byl výrokem uvedeným pod bodem I. zčásti potvrzen (ve výrocích I., II. a V., tj. ve výrocích zamítajících žalobu stěžovatele na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatele a žalované k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu a o náhradě nákladů řízení státu) rozsudek soudu I. stupně a zčásti (ve výroku III., pokud jím bylo stěžovateli ve spojeném řízení uloženo k návrhu žalované zaplatit jí částku 30.817,- Kč) byl změněn tak, že se žaloba ohledně částky 26.419,- Kč zamítá, jinak ve zbytku ohledně částky 4.398,-Kč byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, změněn byl rovněž výrok IV. o nákladech řízení před soudem I. stupně. Výrokem uvedeným pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu pak bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Zároveň s ústavní stížností podal stěžovatel proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu i dovolání. Na rozdíl od ústavní stížnosti však dovolání podal pouze do těch výroků rozsudku odvolacího soudu, pokud jimi byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně v jeho výrocích I. a II. a do výroku o nákladech odvolacího řízení. Tomuto dovolání stěžovatele Nejvyšší soud po kladném posouzení jeho přípustnosti rozsudkem sp. zn. ze dne 31. března 2004 vyhověl a napadený rozsudek krajského soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. a V. a rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, jakož i rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II., IV., a V. zrušil a věc v uvedeném rozsahu (tj. v podstatě ve výrocích, týkajících se žaloby stěžovatele na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k členskému podílu a nákladů řízení) vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za uvedeného stavu, který po částečném zrušení rozsudku odvolacího soudu nastal, tak řízení o žalobě stěžovatele na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu není pravomocně skončeno. V tomto rozsahu bude muset znovu ve věci rozhodnout soud I. stupně a právě s ohledem na to je třeba ústavní stížnost stěžovatele směřující do rozsudku krajského soudu v té jeho části, jež byla v mezidobí zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu, považovat za nepřípustnou [ , ve znění pozdějších předpisů], neboť zatím nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje ( cit.zák.).

Jak ze shora uvedeného plyne, stěžovatel - na rozdíl od podaného dovolání -napadá ústavní stížností rozsudek krajského soudu shora označený v plném rozsahu. I když z obsahu ústavní stížnosti je evidentní, že stěžovatel v ní vyjadřuje nesouhlas s posouzením jeho žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k členskému podílu, musel se Ústavní soud, vázán nikoliv odůvodněním, nýbrž petitem ústavní stížnosti, zabývat ústavností té části rozsudku odvolacího soudu, která dovoláním nebyla napadena a nabyla tak právní moci tj. v podstatě výrokem, jímž byl měněn rozsudek soudu I. stupně, týkající se vzájemné žaloby žalované směřující proti stěžovateli na vrácení bezdůvodného obohacení získaného stěžovatelem užíváním družstevního bytu v době, kdy jeho výlučnou nájemkyní již byla pouze žalovaná. V této části však Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, když v tomto směru lze zcela odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Ten totiž své rozhodnutí o povinnosti stěžovatele zaplatit žalované částku 4.398,-Kč z uvedeného titulu řádně zdůvodnil, a to i pokud jde o skutková zjištění, odkazem na zprávu příslušného stavebního družstva. Sám stěžovatel v důvodech své ústavní stížnosti v poměru k této části napadeného rozhodnutí také v zásadě ničeho nenamítá.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost zčásti odmítnuta podle , ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná, zčásti jako zjevně neopodstatněná podle cit.zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2004