Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 53/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Pavla Rychetského v právní věci stěžovatele H. s.T. zastoupený JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. října 2003, sp. zn. , za účasti Nejvyššího správního soudu ČR jako účastníka řízení a Ministerstva zemědělství ČR, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [, , , odst. 6 ], brojil stěžovatel, ve věci o uznání s. h. T., proti pravomocnému usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. října 2003, č.j. 5A 140/2002- 34, jímž byla žaloba odmítnuta jako nepřípustná. Napadeným rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 2. října 2002, č.j. 31463/2002-1000 (mimoodvolací řízení bylo zahájeno k podnětu JUDr. J. B., správkyně konkurzní podstaty I. Zemědělské společnosti Ploskovice, s.r.o.), jímž ministr zemědělství změnil předcházející rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. června 2002, č.j. 1681/00-5050, a zrušil rozhodnutí Okresního úřadu Litoměřice ze dne 27. září 2000, č.j. /ŽP, nebylo meritorně rozhodnuto, věc toliko vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s jeho stanovisky a závěry pojatými do opravných prostředků, stěžovatel tvrdil, že k porušení označených práv došlo tím, že obecný soud - stručně řečeno - se odmítl žalobou stěžovatele zabývat po věcné stránce, čímž zasáhl do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucí z , 2d (dále jen "") resp. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a y ČR; dle obsahu ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecný soud odmítl žalobu stěžovatele jako nepřípadnou, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky.

Podrobnou argumentací v meritu věci stěžovatel vyvodil závěr o nezákonném rozhodnutí obecného soudu, neboť měl za to, že napadeným nedůvodným rozhodnutím byla věc zrušena a vrácena správnímu orgánu I.stupně k dalšímu projednání, aniž by měl stěžovatel možnost podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek (jeho rozklad byl jako nepřípustný odmítnut). Orgány státní správy se stěžovatelem jednaly svévolným způsobem a nevzaly v úvahu ani tu skutečnost, že v řízení již existovalo pravomocné rozhodnutí, kterým byla stěžovateli přiznána určitá práva a povinnosti, s nimiž dále nakládal.

Obecný soud se s námitkami a tvrzeními stěžovatele řádně nezabýval a podle jeho názoru vyložil zákon ústavně nekonformním způsobem [nedostatečně zdůvodnil napadené rozhodnutí, nebylo jednoznačné jeho stanovisko ke změně právní úpravy dané , resp. vztahu k zákonům č. (dále jen "") a ]. Stěžovatel argumentoval nálezy Ústavního soudu a navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozhodnutí napadené ústavní stížností.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle a se k obsahu ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení Nejvyšší správní soud ČR, a to jeho předsedkyní JUDr. Eliškou Cihlářovou, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( ), a to tak, že odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal rovněž na to, že podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že se stěžovatel tvrzeným porušením jeho základních práv domáhá, aby Ústavní soud přezkoumal zákonnost postupu správních orgánů. Své vyjádření uzavřel návrhem, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil vedlejší účastník řízení Ministerstvo zemědělství, a to ředitelem odboru legislativního a právního JUDr. J. U. ( ). Vedlejší účastník uvedl, že ministr zemědělství zastává názor, že jeho rozhodnutím ze dne 2. října 2002 (31463/2002-1000) nebylo zasaženo do věcných práv stěžovatele a odkázal na odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Ve věci samé bylo znovu rozhodnuto prvoinstančně s možností využití všech opravných prostředků, které připouští (dále jen "") a Vedlejší účastník sdělil, že netrvá na postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení a souhlasí s upuštěním od ústního jednání ( ), když současně požádal o zaslání rozhodnutí Ústavního soudu v této věci.Vedlejší účastník nevznesl procesní návrh, jak má být v řízení o ústavní stížnosti rozhodnuto.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu ústavních kautel, přičemž porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, neshledal. Současně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani řádnou další odvolací instancí, a tudíž ani není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (y ČR).

Stěžovatel se domáhal žalobou podanou dne 6. listopadu 2002 u Vrchního soudu v Praze zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 2. října 2002 (31463/2002-1000), jímž bylo změněno předchozí rozhodnutí ze dne 17. června 2002 (1681/00-5050) tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně [Okresního úřadu Litoměřice ze dne 27.září 2000 (206-8461/2000/ŽP)] se zrušuje a věc se vrací k novému projednání. Vedlejší účastník v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ze spisového materiálu jednoznačně nevyplynulo, že před vydáním rozhodnutí byla dána účastníkům možnost se vyjádřit ( ), proto byl zvolen nejvhodnější postup nápravy tím, že zrušil rozhodnutí a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí ( ). Na základě věc přešla do věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu, který žalobu dle odmítl s tím, že napadené rozhodnutí nemá charakter rozhodnutí vymezeného v ustanovení

Obecný soud se v řízení především zabýval podstatnou stěžejní otázkou pro posouzení věci, zda rozhodnutí dle , jímž odvolací orgán rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí, lze podřadit pod rozhodnutí vymezené v ustanovení , jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Z napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že tímto zrušením a vrácením do stádia řízení u správního orgánu I. stupně věc nekončí a bude o ní rozhodováno znovu. Napadené rozhodnutí je proto rozhodnutím, kterým se nemění nic na subjektivních veřejných právech účastníků správního řízení. Je proto rozhodnutím, které nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva a povinnosti stěžovatele. Rozhodnutí vedlejšího účastníka o zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně není meritorním rozhodnutím ve věci, ale rozhodnutím procesním. O návrhu stěžovatele bude znovu rozhodovat správní orgán I. stupně, proti kterému bude mít stěžovatel možnost podat odvolání a následně žalobu k soudu.

V předmětné věci s ohledem na své ústavní poslání Ústavní soud pouze konstatuje, že k odmítnutí spravedlnosti a porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces rozhodně nedošlo. Ústavnímu soudu nepřísluší výše přijaté právní závěry přehodnocovat, pouze dodává, že interpretace Nejvyššího správního soudu v daném případě provedená není v nesouladu s obsahem standardních výkladových metod (teorií) stran soukromoprávní či veřejnoprávní kvality právního vztahu v jejich vzájemné spojitosti a jeho rozhodnutí učiněné s odkazem na nevybočuje z postulátů zakotvených v hlavě pátéy ve smyslu svévolné aplikace práva. K porušení principu zákazu denegatio iustitiae by ze strany Nejvyššího správního soudu došlo toliko tehdy, pokud by se návrhem stěžovatelky nikterak nezabýval, nikoliv za situace, pod níž spadá i posuzovaný případ, kdy aplikoval citované ustanovení

V důsledku absence žalobní legitimace stěžovatele nebyla správní žaloba způsobilá meritorního projednání, pročež došlo k jejímu odmítnutí a z pohledu rozhodovacích důvodů bylo tedy nadbytečným se polemikou stěžovatele v naznačeném směru zabývat. Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána jak konstantní judikaturou, tak i povahou vývodů ústavní stížnosti. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo nutno rozhodnout odmítavým výrokem [ ], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. června 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

předseda senátu