Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 282/04

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky B. V. zastoupené Mgr. Z. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2004 sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kterým byla zamítnuta její stížnost směřující do usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2004 č. j. -451, jímž byla podle § 322 odst. 1 tr. řádu zamítnuta její žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody (uloženého v délce trvání 4 let rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2003 č. j. -367 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2003 sp. zn. ), a to s poukazem na bližší odůvodnění, dle něhož tento neohrozí stěžovatelku na životě a míra zhoršení zdravotního stavu jeho výkonem je srovnatelná s pobytem v civilních zařízeních, neboť vězeňská služba je schopna jí zajistit potřebnou léčebnou péči, včetně péče rehabilitační.

Označeným rozhodnutím se stěžovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Aniž by napadenému usnesení stížnostního soudu jakkoli vytkla pochybení co do merita věci, ve shodě se svými námitkami před ním uplatněnými uvedla, že shora citované usnesení krajského soudu bylo doručováno jejímu advokátovi, přičemž dle doručenky jej převzala jeho koncipientka, pročež se nejedná o doručení řádné (, , tr. řádu), z něhož posléze plyne nemožnost nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Argumentaci Vrchního soudu v Olomouci, dle níž nedoložila v souvislosti s podáním předmětné žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody řádnou plnou moc, a tudíž bylo lze postupovat ohledně doručování na základě jím vyvozené konstrukce odmítla a pro tyto výtky domáhala se kasace v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu odůvodnění napadeného usnesení se podává, že stížnostní soud se ve vztahu k věcným důvodům, o něž se prvostupňové rozhodnutí opíralo, s výhradami stěžovatelky řádně vypořádal (§ 134 odst. 2 tr. řádu) a materiální ochrany naříkaného práva se jí tudíž dostalo. Stran námitek upínajících se k doručení zmíněného usnesení krajského soudu vrchní soud konstatoval, že předložená plná moc neobsahuje akceptaci uděleného zmocnění zmocněncem. V této souvislosti poukázal na to, že v trestním řízení, v němž bylo rozhodováno o vině stěžovatelky, byla zastoupena tímtéž advokátem, a proto jako výchozí pro svou argumentaci aplikoval dispozici tr. řádu, v návaznosti na což náležité doručování podřadil pod ustanovení a contrario, a tr. řádu ve spojení s Pokud bylo tedy citované usnesení doručeno koncipientce advokáta (právního zástupce) stěžovatelky, shledal toto doručení řádným se z toho plynoucími důsledky. Takto jím učiněná úvaha je racionálně odůvodněna, nejeví se v daných souvislostech svévolnou, neodchyluje se ani od judiciální praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. srpna 1972 sp. zn. in: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/1973, str. 173 a násl.) a má oporu v procesním i skutkovém stavu věci.

Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2004