Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 276/04

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele JUDr. J. P., zastoupeného JUDr. L. M. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. února 2004 č. j. -205 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2002 č. j. -166, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2004 č. j. -205 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2002 č. j. -166. Uvedl, že se označenými rozhodnutími cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v , a d, když soud II. stupně v řízení a rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně změnil diametrálně svůj původní právní názor, vyjádřený v předcházejícím zrušovacím usnesení a v odůvodnění rozsudku pak dovodil jiný závěr, týkající se možností převzetí žalované částky žalobci, kromě toho mu uložil povinnost zaplatit žalobcům na úrocích z prodlení více, než je podle platného zákona možné, čímž jej poškodil. Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání k vytčeným vadám řízení, zejména u odvolacího soudu, nepřihlédl mj. k tomu, že soudy nebyla akceptována námitka promlčení, kterou v řízení uplatnil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné důvodně, když opodstatněně neshledal, že by napadené rozhodnutí ve věci samé mělo po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu] a když dovolací důvod nebyl dán ani dle § 237 odst. 1 písm. a) a b) obč. soudního řádu. Na obsah odůvodnění jeho usnesení lze v dalším odkázat. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 obč. soudního řádu a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými - s námitkou započtení částky 340.000,- Kč jako tvrzené odměny náležející stěžovateli, s námitkou promlčení stěžovatelem vznesenou, jakož i postavením jednotlivých žalobců a určení počátku lhůty pro nárok na úrok z prodlení. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, když z něj nevyplývá, v jaké konkrétní částce se žaloba žalobkyň d) a e) zamítá, nutno uvést, že výrok v odst. II. označeného rozsudku je nejen dostatečně určitý, ale poněvadž jde o rozhodnutí, jímž byla žaloba žalobkyň d) a e) proti stěžovateli zamítnuta, není stěžovatel ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti výroku, kterým do jeho práv zasaženo nebylo.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Ústavní stížnost směřující proti výroku v odst. II. rozsudku odvolacího soudu byla odmítnuta dle ustanovení cit. .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2004