Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 341/04

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. června 2004 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B., spol. s r. o., . zastoupené JUDr. J. G., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 22. 6. 1998, č. j. FŘ 3594/130/98,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2004 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti dodatečnému platebnímu výměru vydaného Finančním úřadem v Třinci dne 5. 3. 1998, č. j. 17392/98/364921/2333, jímž byla doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací obdobní květen 1994 ve výši 8.804.400,- Kč.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že pokud Finanční úřad v Třinci pokračoval v daňové kontrole, porušil tak a d (dále jen " "). Dále uvádí, že Finanční úřad v Třinci ve spojení s Finančním ředitelstvím v Ostravě svým postupem zasahuje do ústavně zaručených práv. Daňová kontrola ze dne 20. 1. 1998, č. j. 2756/98/364930/2011 je dle stěžovatelky v rozporu se zákonem. Závěrem svého podání stěžovatelka uvádí, že vzhledem k uvedeným porušením zákona a y ČR byl ve věci podán návrh na obnovu řízení, který byl zamítnut s tím, že to zákon o správě daní a poplatků neumožňuje. Proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil v záhlaví citované rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě.

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Dále je nutné podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, není-li takového prostředku, pak ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo ( , odst. 3 ).

Pokud se týká samotného návrhu stěžovatelky, tedy zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, Ústavní soud za dané situace konstatuje, že tento návrh je evidentně podán opožděně, tedy po marném uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené pro podání ústavní stížnosti, když výše citované rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 30. 6. 1998.

Na okraj Ústavní soud dodává, že ze samotného obsahu ústavní stížnosti (kromě určitého petitu) není zřejmé, čeho se stěžovatelka domáhá a v čem konkrétně vidí zásah do svých základních práv. Zmiňuje se o rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2003, č. j. - 604, kterým byli jednatelé stěžovatelky, A. B. a V. F., zproštěni obžaloby pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, odst. 3 tr. zák. A také se dále zmiňuje o zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Jediné rozhodnutí, které však bylo k ústavní stížnosti přiložené, je právě výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě v trestní věci. Právě vzhledem k obsahu takového podání, které je pouze souhrnem nelogicky propojených informací, nevyzýval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění dalších vad podání (vadné plné moci).

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání ( ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2004

Eliška Wagnerová, v. r.

soudce zpravodaj