Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 159/03

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelů L. T. a K. T., obou zastoupených JUDr. O. H., PhD., advokátem, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a M. K., jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhají zrušení rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. , a Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. , a tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zaručené v d (dále jen ""), a právo vlastnit majetek a z toho vyplývající zásada, že právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany.

Z obsahu ústavní stížnosti, rozsudku Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, napadených ústavní stížností, a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé byli účastníky řízení, které vyvolala vedlejší účastnice žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8, v níž se proti nim domáhala podle (dále jen "o. z."), odstranění garáže, postavené na pozemku v k. ú. Libeň, který je v jejím vlastnictví. Garáž byla na předmětném pozemku postavena na základě stavebního povolení, které vydal odbor výstavby Obvodního národního výboru Praha 8 dne 27. 8. 1966, č. j. Výst. 1966, a kolaudována byla rozhodnutím ze dne 26. 8. 1968, č. j. Výst 7450/2775/Ge.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. , žalobě vyhověl a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. , tento rozsudek potvrdil.

Stěžovatelé tvrdí, že byla porušena jejich ústavním pořádkem zaručená práva na spravedlivý proces. Podle jejich názoru soudy obou stupňů chybně zhodnotily dokazováním zjištěný skutkový stav a dospěly tak k naprosto nesprávným právním závěrům. V rozporu s listinným důkazem - kolaudačním rozhodnutím ze dne 26. 8. 1968 - označily stavbu garáže za dočasnou a dále učinily závěr, že ke dni, kdy rozhodovaly, bylo již dosaženo účelu, pro který jim pozemek byl dán do dočasného užívání, aniž se opřely o konkrétně provedené důkazy. Dále tvrdí, že soudy obou stupňů porušily zásadu, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany, tím, že upřednostily vlastníka pozemku před vlastníky stavby.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení, Městký soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 8. Vedlejší účastnice, M. K., se vyjádřila prostřednictvím zastupující advokátky.

Městský soud v Praze i Obvodní soud pro Prahu 8 zopakovaly argumentaci, kterou uvedly v odůvodnění svých rozsudků a v podrobnostech na ni odkázaly. Stejně tak i vedlejší účastnice zopakovala argumentaci, kterou uplatnila v původním řízení, a nic nového neuvedla.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Oba soudy v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že předmětná garáž byla povolena jako stavba dočasná, a to na základě rozhodnutí o povolení stavby, vydané odborem výstavby Obvodního národního výboru Prahy 8 ze dne 27. 8. 1966, č. j. Výst 1966, D 8/d 1923. Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. , zjistil, že na č. l. 20 je založena fotokopie tohoto rozhodnutí, ve kterém je pod bodem 1 uvedeno, že je dočasné a kdykoliv odvolatelné. Na č. l. 22 spisu je založena fotokopie kolaudačního rozhodnutí ze dne 26. 8. 1968, č. j. výst. 7450/2775/Ge, na které se odvolávají stěžovatelé, a z něhož dovozují, že bylo vydáno bez jakékoliv podmínky, omezující užívání stavby. V tétoě je mimo jiné uvedeno "že stavba byla provedena bez závad, dle podmínek uvedených v rozhodnutí o přípustnosti stavby". Tímto rozhodnutím se tedy neměnily podmínky, za nichž bylo rozhodutí o přípustnosti stavby vydáno. Hodnocení těchto dvou klíčových listin tak, jak bylo provedeno soudy obou stupňů, má tedy oporu v důkazech, které provedly. Závěr, že stavba je stavbou dočasnou, není v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Pokud jde o naplnění účelu, pro který byl pozemek stěžovatelům přenechán do dočasného užívání, ten byl naplněn tím, že na pozemku garáž postavili. Délka užívání je limitována možností odvolání souhlasu s užíváním pozemku k tomuto účelu.

Další námitka stěžovatelů, že soudy porušily zásadu, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany, má základ v jejich závěru, že výše uvedené hodnocení skutkových zjištění soudů obou stupňů je nesprávné. Tak tomu, jak bylo vysvětleno, není. Z toho logicky vyplývá, že vlastnické právo stěžovatelů ke stavbě garáže nemá stejný zákonný obsah, jako vlastnictví vedlejší účastnice k pozemku. Stavba na pozemku byla povolena jako dočasná a její trvání bylo omezeno právem na odvolání souhlasu s její existencí na předmětném pozemku. Pokud vlastník pozemku souhlas se stavbou odvolal, a to se stalo nejpozději podáním žaloby na odstranění, ztratilo právo vlastníka stavby právní základ pro svoji další existenci. S takovou situací počítá i stavební zákon, který výslovně upravuje odstranění dočasné stavby, u níž uplynula stanovená doba jejího trvání [viz. písm d) , stavební zákon]. Oba soudy postupovaly zcela v souladu s y a naopak, pokud by žalobě nevyhověly, porušily by výše uvedené zásady, vztahující se k vlastnickému právu v neprospěch vedlejší účastnice.

Vzhledem ke všem shora uvedeným okonostem Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu