Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 293/04

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. června 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2003, č. j. - 100,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, neboť se domnívá, že v řízení před obecnými soudy bylo zasaženo do jeho základních práv garantovaných a d (dále jen " ").

Výše citovaným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 4. 2002, č. j. - 52, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobce Město Jilemnice) do tří dnů od právní moci rozsudku částku 9.204,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2001 do zaplacení a 6.136,- Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 1. 11. 2001 do zaplacení (výrok I.) tak, že rozsudek v napadeném výroku I. v části týkající se příslušenství změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci 9.204, -Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 1. 7. 2001 do zaplacení a částku 6.136,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 1. 11. 2001 do zaplacení. Ve zbytku rozsudek soudu nalézacího potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že odvolání stěžovatele není opodstatněné. Vyjádřil se dále k námitkám stěžovatele, které shledal právně bezvýznamnými, neboť již byly vyřešeny jako otázka předběžná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že nemůže souhlasit s názorem obecných soudů, že užívá služební byt bez právního důvodu. Dále je toho názoru, že odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je v rozporu s jakoukoliv logikou a právní úpravou obsaženou v a . Stěžovatel tvrdí, že je mu upíráno právo na spravedlivý proces, když je znovu rozhodováno o věci pravomocně skončené a navíc se obecné soudy odvolávají na rozsudek, který je v rozporu s právem vydán ve věci již pravomocně rozsouzené. Vzhledem k tomu má stěžovatel za to, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jejichž ochrana vyplývá z ustanovení , y a y ČR, a proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citovaný rozsudek svým nálezem zrušil.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Pokud stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k zásahu do jeho práv vyplývajících z a y, Ústavní soud konstatuje, že k takovému zásahu nedošlo. Rozsah práva na spravedlivý proces upravený v hlavě páté y nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Ustanovení i y garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá jako hlavní důvod jejího podání pravomocnost rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 1994, č. j. - 37, kterým byla zamítnuta žaloba na vyklizení v ní specifikovaného bytu a přivolení k výpovědi z nájmu bytu, a který je přiložen k ústavní stížnosti. Ústavní soud k této námitce uvádí následující. Ústavní soud zjistil, že shora citovaným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 12. 1993, č. j. - 25, ve věci žalobce Střední průmyslové školy textilní proti stěžovateli o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o zaplacení 12.703,- Kč s příslušenstvím tak, že ve výroku o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o vyklizení bytu a o bytové náhradě byla žaloba v této části zamítnuta a v ostatních výrocích byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Dále bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 1. 1995, č. j. - 71, bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu a dále bylo rozhodováno o dlužném nájemném. Tento rozsudek byl poté potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 1995, sp. zn. . Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 6. 1995. Stěžovatelova argumentace se váže k původnímu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, který, jak bylo zjištěno, nebyl posledním rozsudkem ve věci. Proto Ústavní soud k této námitce, která je z hlediska podané ústavní stížnosti irelevantní, nepřihlížel.

Ústavní soud dále po prostudování rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu dospěl k závěru, že oba soudy postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté y. Dále Ústavní soud zjistil, že odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. V odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud vypořádal s námitkami stěžovatele řádně a své závěry detailně zdůvodnil. Stěžovatel neuvedl, v čem konkrétně mělo spočívat porušení ustanovení a y a ani Ústavní soud po prostudování napadeného rozhodnutí jakož i mu předcházejícího rozhodnutí soudu nalézacího, nezjistil, že by stěžovateli bylo nějakým způsobem bráněno dovolávat se svých práv u obecných soudů. Je zcela zjevné, že obecné soudy jednaly v souladu se zákonnými předpisy. Soud odvolací se odvoláním stěžovatele pečlivě zabýval, vyjádřil se ke všem jeho námitkám a celkově přezkoumal řízení a rozhodnutí soudu I. stupně. Proto nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho práv zaručených a y.

Porušení y ČR Ústavní soud nezkoumal, neboť jde o ustanovení kompetenční, resp. ustanovení charakterizující dělbu moci ve státě.

Ústavní soud tedy neshledal v napadeném rozhodnutí namítané ani jiné porušení ústavních práv. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. června 2004

JUDr. Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu