Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 732/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. I. J., navrhující odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2002, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením změnil Krajský soud v Brně usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 5. 2002, č.j. -155, o nákladech řízení tak, že I. uložil stěžovatelce (žalobkyni) nahradit žalovanému náklady řízení v částce 104.880,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení; II. uložil stěžovatelce nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvádí, že řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti skončilo pravomocným rozsudkem tak, že žaloba stěžovatelky byla v plném rozsahu zamítnuta. Při rozhodování o náhradě nákladů vyšel soud prvého stupně z ustanovení , dle nějž ten z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, jež ve věci neměl úspěch. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nebyla úspěšná ve věci samé a je tak povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně. Krajský soud - s ohledem na okolnosti vyplývající ze spisu - pak neuvěřil tvrzení stěžovatelky, že je v současné době zcela bez finančních prostředků a že jejím jediným příjmem je pouze její starobní důchod a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho usnesení.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti navrhuje výlučně odklad vykonatelnosti v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. však, jak plyne z obsahu i z petitu ústavní stížnosti, nenapadá - opírá se o ustanovení a domnívá se, že odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tvrdí naopak, že toto rozhodnutí krajského soudu pro ni představuje nepoměrně větší újmu než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, tedy oprávněnému JUDr. Pavlu D.

Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.12.2002, sp. zn. kterým krajský soud jako soud odvolací potvrdil zamítavý výrok Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci samé - již podala ústavní stížnost i dovolání. Je tedy zřejmé, že pokud v rubrice této ústavní stížnosti uvádí "proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. ", jde o nedopatření.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ve smyslu ustanovení y ČR ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (y). Z ustanovení , o Ústavním soudu, plyne, že ústavní stížnost může fyzická nebo právnická osoba podat pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

S ohledem na ustanovení (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v rámci ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Ústavní soud může napadené rozhodnutí jen zrušit nebo ústavní stížnost zamítnout. O odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí není Ústavní soud oprávněn rozhodovat jinak, než pouze a jedině v souladu s dikcí a smyslem ustanovení . Připomíná, že podání ústavní stížnosti samo o sobě není důvodem k odložení vykonatelnosti rozhodnutí příslušného soudu, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí má akcesorickou povahu a lze jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností (srovnej např. Filip, Holländer, Šimíček , komentář 1. vydání Praha, C.H.Beck 2001, str. 372). Taková situace - jak již bylo uvedeno - však v souzené věci nenastala.

Proto Ústavní soud návrh odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2004

JUDr. Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj