Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 192/04

Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele J. K. zastoupeného JUDr. J. B., advokátkou o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003 č. j. -66 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. října 2003 č. j. -56, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel cestou ústavní stížnosti brojil proti výše označeným rozhodnutím, jimiž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, které z uplatněné žaloby o zaplacení 566.848,10 EUR činí 711.060,- Kč. Uvedl, že je v současné době jako nezaměstnaný uchazeč o práci evidován u Úřadu práce Brno-venkov, jeho jediným příjmem je poskytované hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti, manželka, která pečuje o dítě narozené 26. října 2000, pobírá dávky státní sociální podpory - z těchto důvodů není schopen soudní poplatek uhradit. Žalobou uplatnil nárok jako fyzická osoba, nikoliv jako jednatel či společník obchodní společnosti, a pokud soudy svá rozhodnutí opřely o údaje, které se vázaly k datu 14. června 1999, šlo o postup nesprávný, když od této doby došlo k mnoha událostem, jež měly podstatný vliv na jeho finanční, zdravotní a sociální situaci. Ta podle jeho přesvědčení odůvodňuje jeho žádost o přiznání osvobození od úhrady soudních poplatků, spojených s podáním žaloby. Dále poukázal na stav a situaci firem, jejichž je společníkem, na to, že tyto prokazují dvouletou nečinnost, nemají majetek, v současné době byly podány návrhy na jejich likvidaci a není proto oprávněn nakládat s vklady zapsanými v obchodním rejstříku. Ze všech uvedených důvodů považuje usnesení soudů za rozhodnutí, kterými bylo zasaženo do práv, jež jsou zaručena v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Podle § 138 obč. soudního řádu může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V souladu s tímto ustanovením soudy zjišťovaly, jaké jsou poměry účastníka a na základě obsahuy - smlouvy o poskytování služeb přímého bankovnictví, obsahující mj. údaje o příjmu žalobce ve výši 1.170.000,-Kč hrubého za kalendářní rok, jakož i zápisů v obchodním rejstříku o výši základního kapitálu firem, jichž je stěžovatel společníkem, nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno důvodně. I pokud byl výše uvedený výdělek vykázán k datu 14. 6. 1999, jak tvrdí stěžovatel, nutno souhlasit s obsahem odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně, v němž je příjem hodnocen jako nadprůměrný a v němž byla zohledněna i tvrzená pohledávka žalobce ve výši 3.750.000,-Kč.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2004