Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 165/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti Ř. f. S., zastoupené JUDr. M. Š., směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. , a proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 6. 2003, sp. zn. , za účasti 1) Nejvyššího soudu ČR, 2) Krajského soudu v Plzni, a 3) Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a K. d. Č. r., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 6. 2003, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o vstupu obchodní společnosti P. P., s. r. o., se sídlem Jugoslávská 13/236, Praha (dále jen "P. P."), do řízení namísto dosavadního žalobce A. (dále jen "A."), usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. , kterým bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. . Tímto usnesením bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu. Stěžovatel tvrdí, že mu obecné soudy svým postupem odepřely spravedlnost, čímž zasáhly do jeho základního práva podle článku 90 y (dále jen " "), a podle článku 36 odst. 1 d (dále jen " ").

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že smlouva o postoupení pohledávky, která byla důvodem proč soud prvého stupně rozhodl o procesním nástupnictví, nebyla učiněna vážně, nýbrž účelově. Stěžovatel totiž tvrdí, že žádná pohledávka proti němu neexistuje a nemohla tudíž být postoupena. Proto stěžovatel nesouhlasí s procesním nástupnictvím, tak, jak o něm bylo soudem prvého stupně rozhodnuto.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Klatovech vede pod sp. zn. řízení, ve kterém se A. domáhá po stěžovateli zaplacení 1 072 551 Kč za zhodnocení nemovitosti, která je ve vlastnictví stěžovatele. A. navrhla, aby namísto ní vstoupil do řízení P. P. K tomuto návrhu byla soudu prvého stupně doložena smlouva o postoupení pohledávky ze dne 22. 4. 2003, podle níž byla postoupena žalovaná pohledávka z A. na P. P. P. P. soudu prvého stupně sdělil, že souhlasí se svým vstupem do řízení. V důsledku toho soud prvého stupně podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozhodl o procesním nástupnictví. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. Uvedl, že není důvod se při postoupení pohledávky zabývat existencí samotné pohledávky, neboť o tom musí rozhodnout soud prvého stupně meritorně. Proti rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel podal dovolání. Dovolací soud dovolání zamítl. Považoval pro předmětné procesní rozhodnutí za rozhodné, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva, zda opravdu nastala, a zda je způsobilá mít zamýšlený následek.

Nejvyšší soud ČR, Krajský soud v Plzni, a Okresní soud v Klatovech, jako účastníci řízení, a Kolpingovo dílo České republiky, jako vedlejší účastník řízení, ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti neuvedli nic, co by nebylo uvedeno již v usneseních napadených ústavní stížností. A. se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdala.

Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo, zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Přitom systém ústavního soudnictví v České republice je založen především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení.

V posuzovaném případě nemohlo dojít a nedošlo k takovému zásahu do práv stěžovatele, který by byl konečný a nezvratný. Všechna usnesení obecných soudů, napadená ústavní stížností, mají pouze procesní charakter. Obecné soudy provedly ústavně konformní výklad ustanovení , a v důsledku jeho aplikace správně soud prvého stupně rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce v důsledku singulární sukcese, když k tomuto postupu měl zjištěny veškeré rozhodné skutečnosti. To, zda žalovaná pohledávka skutečně existuje, a zda tedy mohla být tato pohledávka A. skutečně převedena na P. P., nebo zda se jedná o účelovou smyšlenku, může být předmětem úvah až při rozhodování o meritu věci. Teprve v tomto stádiu řízení je prostor pro uvážení, zda žalovaná pohledávka existuje, a zda je žalobce osobou oprávněnou z této pohledávky. V opačném případě by totiž obecné soudy nepřípustným způsobem předjímaly svoje rozhodnutí ve věci.

Ze shora uvedených důvodů shledal Ústavní soud ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu