Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 9/04

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele B. R. S. s. r. o., zastoupeného jednatelem Ing. R. B., právně zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2003 č. j. -67, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

I.

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, takto žalovaný v řízení před obecnými soudy, napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž tento jako soud odvolací, po ústním jednání konaném bez přítomnosti stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, (v enunciátu přesně označené části) změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2001 č. j. -41 ve výroku sub I., ve zbytku jej potvrdil, a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud tak učinil poté, co neshledal podmínky opodstatňující odročení jednání ( ve spojení s ), když dostatečný důvod nespatřoval v omluvě právního zástupce stěžovatele opřený o namítanou kolizi s jiným soudním jednáním. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem Vrchního soudu v Olomouci došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva plynoucího z d (dále jen ""), tudíž i k vybočení z kautely zakotvené v y ČR, a proto se domáhal, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

II.

Ústavní soud není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor jednotlivce vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (y ČR).

Z obsahu spisu Krajského (obchodního) soudu v Ostravě sp. zn. , jejž si za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal, Ústavní soud zjistil, že poté, co bylo na den 12. května 2003 v předmětné věci nařízeno jednání odvolacího soudu, když právnímu zástupci stěžovatele bylo příslušné předvolání doručeno dne 28. dubna 2003 (č. l. 61), Vrchní soud v Olomouci v uvedený termín jednání konstatoval na jeho počátku mimo jiné nepřítomnost tohoto zástupce, četl jeho omluvu (žádost o odročení jednání) na č. l. 63 a následně ve smyslu § 101 odst. 3 vyhlásil usnesení, dle něhož i za těchto okolností bude jednáno v nepřítomnosti stěžovatele.

Ze spisu obecného soudu se rovněž podává, že citovaná žádost o odročení jednání nebyla co do svého odůvodnění nikterak důkazně doložena, když sama tato skutečnost (břemeno důkazní) již námitky stěžovatele činí nepříliš relevantními. Pokud jde o jejich vlastní obsah, v předmětné věci nešlo o věc (skutkově či právně) složitějšího charakteru a termín jednání byl právnímu zástupci stěžovatele sdělen s dostatečným časovým předstihem (doručení předvolání k jednání soudu konanému dne 12. května 2004 vykázáno 28. dubna, ), pročež nelze než konstatovat, že navzdory jeho nepřítomnosti bylo lze ve věci podaného odvolání jednat a meritorně rozhodnout, když právnímu zástupci stěžovatele nic nebránilo ve smyslu si zajistit řádnou substituci. Z uvedeného plyne, že kolize termínu jiného tvrzeného nařízeného jednání s ohledem na řečené tak nemohla být považována za důležitý důvod ve smyslu , opodstatňující odročení jednání před odvolacím soudem.

Jinými slovy vyjádřeno, nelze akceptovat tvrzení o porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces v situaci, kdy on sám, resp. jeho právní zástupce realizaci určitého procesního práva, jež mu ústavní pořádek (y) a posléze zákon ( ve spojení s , a contrario) přiznává, sám vyloučil způsobem, kterému není možno dle konkrétních skutkových okolností (viz shora) přiznat ústavněprávní relevanci. Na druhé straně sluší se dodat, že při respektování vůle účastníka řízení směřující k volbě jeho procesního zástupce, je následně věcí jeho profesní odpovědnosti, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi ve vztahu ke svému klientovi vypořádá.

Pro shora uvedené důvody byla ústavní stížnost, vykazující znaky zjevné neopodstatněnosti, Ústavním soudem podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2004