Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 198/04

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele M. č. P. 6, zastoupeného JUDr. J. U .advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2004 č. j. -26 a o návrhu na zrušení , ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. července 2003 č. j. -13. Uvedl, že se jako vlastník nemovitosti domáhal vyklizení bytu, který užívali žalovaní po uplynutí lhůty vymezené v nájemní smlouvě. Soud I. stupně žalobu zamítl s poukazem na obsah § 676 odst. 2 občanského zákona, odvolací soud rozsudek potvrdil. K závěrům soudů obou stupňů vyslovil přesvědčení, že institut obnovení nájemní smlouvy dle § 676 odst. 2 obč. zák., má charakter zákonné sankce za nevyužití práva na ochranu vlastnictví, když na jeho vydání vlastník nepodal do 30 dnů po uplynutí doby jeho oprávněného užívání příslušný návrh k soudu. Proto citované ustanovení považuje za stojící v rozporu s právní možností vlastníka nikým neomezovaného nakládání s hmotnou věcí, která je předmětem vlastnictví, rozhodnutí soudu pak za stojící v rozporu s , 3, , 4 a d, jakož i s y ČR

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2004 č. j. -26 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212 a § 212a obč. soudního řádu a opodstatněně shledal odvolání proti němu nedůvodným, když bylo spolehlivě prokázáno, že mezi žalobcem, jako vlastníkem a pronajímatelem nemovitosti, a žalovanými byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu určitou - do 30. listopadu 2002, žalovaní byt nevyklidili, vlastník podal žalobu na jeho vyklizení až 23. ledna 2003. V souladu s obsahem § 676 odst. 2 obč. zákona, tj. po zjištění, že pro pasivitu vlastníka, který po skončení doby nájmu nepodal ve lhůtě 30 dnů proti nájemcům, kteří nemovitost nadále užívali, žalobu k soudu a tedy došlo k obnovení nájemní smlouvy za týchž podmínek, za jakých byla sjednána, soud I. stupně stávající žalobu opodstatněně zamítl a soud II. stupně jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, a poněvadž tyto se shodují s námitkami obsaženými v ústavní stížnosti, lze na vyčerpávající odůvodnění v dalším odkázat. Je třeba dodat, že námitky stěžovatele vztahující se k § 676 odst. 2 obč. zákona nelze považovat za opodstatněné - toto ustanovení poskytuje nejen další možnost k užívání věci nájemcem, ale chrání i nároky vlastníka věci užívané nájemcem po uplynutí doby sjednaného nájmu - jako je nárok na úhradu původně dohodnutého nájemného apod. Konečně důsledky citovaného ustanovení nastávají až poté, co vlastník pro ochranu svého vlastnictví nepostupoval tak, jak mu to zákon v době k tomu stanovené ve věci nájmu bytu na dobu určitou umožňuje, přičemž mu nebrání v tom, aby po uplynutí další doby nájmu žalobu ve lhůtě podal a tak dopadu § 676 odst. 2 obč. zákona zamezil.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Pokud jde o návrh na zrušení obč. zákona, jeho odmítnutí je odůvodněno , a , ve znění pozdějších předpisů, a tím, že odmítnutím ústavní stížnosti není stěžovatel k podání návrhu na zrušení citovaného ustanovení osobou oprávněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2004