Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 245/04

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. T., právně zastoupeného advokátem Mgr. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2004, č.j. -251 a proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 11. 2003, č. j. -210,

t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 22. 4. 2004 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž byl shledán vinným spácháním trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18-ti měsíců. Stěžovatel tvrdil, že soudy porušily jeho obhajovací práva dle d (dále též "Listina"). Ústavní stížnost splňovala všechny formální náležitosti předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon") a proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti ( a 2 zákona).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že jako důkaz jeho viny byla použita výpověď svědkyně Z. z přípravného řízení, která byla v hlavním líčení přečtena, ačkoli byla namítána nepřípustnost takového postupu, když obhájce nemohl v přípravném řízení klást svědkyni otázky. Přestože postup soudu prvního stupně byl v rozporu s ust. § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu, ani odvolací soud procesní nepoužitelnost tohoto důkazu neshledal, a odvolání stěžovatele zamítl. Stěžovatel uvedl, že pokud je názor obecných soudů správný, pak by bylo právo na obhajobu formální a zcela bezúčinné.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2004 [-251] vyplývá, že tento soud se zabýval námitkou procesní nepoužitelnosti předmětné svědecké výpovědi, avšak dospěl k závěru, že svědkyně při své výpovědi v přípravném řízení odmítla podrobněji odpovídat na dotazy obhájců poukazem na svůj strach. Tato výpověď pak byla v hlavním líčení přečtena v rámci (nikoli namísto) svědecké výpovědi, protože si svědkyně na věc již nepamatovala. Avšak to co uvedla v hlavním líčení, zcela podporuje správnost skutkových závěrů okresního soudu. Z výňatku protokolu o hlavním líčení, který stěžovatel sám připojil k ústavní stížnosti vyplývá, že svědkyně v hlavním líčení v rámci svědecké výpovědi svou čtenou výpověď potvrdila a poté odpovídala na dotazy obhájce.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Ve smyslu argumentace obsažené v ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumal, zda napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do komplexu práv stěžovatele na spravedlivý proces. Jako zvláštní otázka byla posuzována námitka zásahu do obhajovacích práv stěžovatele. S námitkou procesní vady se vypořádal krajský soud, plně v souladu s ústavně chráněnými zásadami spravedlivého procesu. Jeho úvahy v tomto směru se pohybují v ústavním rámci. Stěžovatel mohl svědkyni klást otázky v hlavním líčení, kde leží těžiště dokazování. Odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je v tomto směru konzistentní a logicky vypořádává stěžovatelovu námitku zkrácení jeho obhajovacích práv. Ústavní soud proto nezjistil, že by napadenými rozhodnutími bylo zasaženo právo stěžovatele na spravedlivý proces, či jiné základní právo.

Napadená rozhodnutí nejsou v rozporu se základními právy stěžovatele a respektují jeho právo na spravedlivý proces. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 4. května 2004

JUDr. František Duchoň

předseda senátu